Jak jsem málem usnul na trati – Craft Runfest Ostrava

Foto: Rastislav Vašek

O tom, že je běh fenoménem dnešní doby, se přesvědčujeme na každém kroku. V každém městě, vesnici, lese se pohybují stovky běžců. Nové závody vznikají rychleji, než houby po dešti a tak se není co divit, že se letos, na téměř závěr běžecké sezóny, konal běžecký festival. Craft runfest Ostrava 2016. Akce, která o minulém víkendu, už při svém prvním ročníku uvítala na 2 000 závodníku. Protože z Ostravska pocházím, nemohl jsem zde chybět.

„Přijedeš o víkendu? Je tady Runfest.“ Volala mi pár dní předem sestra. „Budeme pomáhat s organizací, přijeď si zaběhat.“ Představa volného víkendu tedy vzala za své a já vyrazil. Bohužel bez nemocné Soni, která chtěla běžet půlmaraton. Abych na to nebyl sám a trochu přispěl také k organizací, vzal jsem si s sebou na pomoc Natálku a Dominika.

 

V sobotu jsem tedy místo obvyklého předzávodního odpočinku stavěl trať, startovní bránu a stánky. Osvěžil jsem si tak vzpomínky na chvíle, kdy jsme v Ostravě studoval, zároveň jsem si mohl prohlédnout trasu, která mě další den čeká. Organizátoři byli skvělá parta a tak jsme se do pozdního večera nenudili.

Unknown-12
Foto: MK Seitl Craft RunFest Ostrava

Pokud začíná závod v poledne, obvykle spím do devíti hodin a pomalu se vydám na start. Ne tak tady. Budíček před pátou ranní, rychle pár soust snídaně, kafe a hurá na trasu, doladit posledních pár detailů. Domluvit s Naty a Dominikem, kde budou stát a odhánět pejskaře z trasy a předávat mi občerstvení.

Pár hodin do startu uteklo jako voda, na každém kroku jsem potkával kamarády a naše čtenáře. S každým prohodit pár slov, jen tak tak, že jsem stihl start. Přede mnou 42 kilometrů, čtyři kola v centru Ostravy. Leckdo by si myslel, že to musí být pěkná nuda, jenže Ostrava se za posledních pár let pořádně změnila. Běžíme krásně upravenými ulicemi. Pak kousek po městském okruhu, po nábřeží u Slezského hradu, až do Komenského sadů. Nádhera, stále je na co se dívat.

První okruh zvládám s přehledem pod 50 minut. Druhý obdobně, v jeho závěru už ale cítím silnou únavu. Chce se mi spát. Tělo neošidíš. Můžeš si vzít energetickou tyčinku, gel, cokoliv, ale když před závodem neodpočíváš, tělo ti to vrátí. Zapínám hudbu na svých TomTomech a nechávám AC/DC, aby mě udržely při životě. Třetí okruh za 1:30, hezká procházka. Občas jsem měl chuť sednout si na nejbližší lavičku a chvilinku se prospat.

Unknown-18
Foto: Rastislav Vašek

Kousek po vběhnutí do čtvrtého okruhu mě dohání Radka s číslem 200. Pousměji se, s odkazem na mé číslo 20, povídáme si a já zapomínám na únavu, rozbíhám se. Cestou potkávám běžce, který se sesul k zemi. Zastavuji u něj a zjišťuji, jak se cítí. Chytila ho silná křeč. Dávám mu Magneslife. Když vidím, že může pokračovat, znovu se rozbíhám. Zbývá mi už jen pár kiláků. Přebírám od Natálky poslední gel Turbosnack. Cítím, jak mě kofein nakopává. Únava jde stranou a já přecházím do strojového tempa. Na posledních 4 kilometrech překonávám jednoho běžce za druhým. Vím, že nesmím zastavit, jinak celý efekt zmizí. Ždímám ze sebe poslední zbytky sil a do cíle ještě předsprintovávám úžasně běžícího seniora. Nedává mi to zadarmo, mám co dělat, ale nakonec jsem v cíli o pár vteřin před ním. Jsem šťastný, že je to za mnou a já si konečně můžu odpočinout.

Co říct o Runfestu? Příští rok sem určitě přijďte. Stojí to za to. Zvolená trasa, organizace a možnost vybrat si vzdálenost dle libosti  – od 3 km po maraton, to se moc často nenaskytne. Pokud to bude v mých silách, zúčastníme se se Soňou i příští rok. Jen už si pro jistotu dám před závodem pár dní volno.

2016-09-26-PHOTO-00000024
Foto: Craft Marek Pospíšek

 

Leave a Reply