V čem běhám v terénu – test trailovek Salming

Čím více běháme, tím více nás to láká do přírody. Tady jsme šťastní, nabíjí nás to novou energií a jsme na čerstvém vzduchu, mimo ruch velkoměsta. Jenomže takové běhání v terénu chce i správnou výbavu. Půl roku jsem proto v lesích, loukách, na horách i v kopcích testovala terénní boty švédské značky Salming. A jak dopadly? 

IMG_6391

Poprvé jsem v této značce zaregistrovala jejího ambasadora, běžeckého guru Miloše Škorpila. Pak jsem si začala všímat, že v nich běhá více a více mých známých a všichni si je chválili. Když jsme na předmaratonském expu v pražských Holešovicích navštívili jejich stánek, boty mě okamžitě zaujaly svým neotřelým a výrazným designem. Proto jsem je i já chtěla vyzkoušet a podrobit testu – jsou tak dobré, jak vypadají?

Silničních bot mám spousty a proto moje volba padla na Trail T2 Women – jejich univerzální trailové boty. Michal mi řekl, že vzhledem ke konstukci boty, která je kromě podrážky vyrobená jako silniční, se mi v nich bude skvěle běhat i při kombinaci terénů – když běžím třeba trailové závody, které mají menší část běhu i po asfaltu.

IMG_4794

Když jsem je poprvé  vyzkoušela, připadaly mi velmi lehoučké. Na noze jsem je téměř necítila. Při prvním běhu jsem měla pocit, že jsou oproti mým jiným botám tvrdší a minimalistější, ale to je u trailovky logické. Moc se mi na nich líbilo, že ve spodní části svršku, po celém obvodu mají omyvatelnou vrstvu, takže takové šlápnutí do bahna mě nechávalo naprosto chladnou – po běhu jsem špínu prostě velmi jednoduše setřela a bota zas vypadala skoro jako nová. Není to však na úkor prodyšnosti, bota i v létě dobře dýchala.

26434589193_2c245fa780_o

S Trail T2 jsem snadno zaběhla část závodu Vltava Run, která vedla lesem – boty držely a neklouzaly. Pak jsem je ale podrobila testu na závodu Běhej lesy Karlštejn. Bez zaváhání zvládly počáteční přeběh městem na silnici, dobře zdolávaly i terén, kopečky a byla jsem si v nich jistá i na kamenité cestě v lomu. Jenže tehdy mně tady začalo zlobit koleno a tak jsem to trochu za vinu dávala i botám. Myslela jsem si, že bolest způsobilo to, že nejsem zvyklá na tvrdší obutí. Jak se však po čase ukázalo – problém byl úplně jinde – v přetíženém stehenním svalu.

IMG_6599

 

Boty tedy šly do skříně a odhodlávala jsem se, kdy je zase vezmu, ale bolavé koleno byl velký strašák. Asi za měsíc jsem je tedy vzala na milost, protože jsem jiné trailové boty měla mokré a chystala jsem se na běh v terénu. Nazula jsem si je a pořád pozorovala, jestli mě zase koleno nezačíná bolet. Nezačalo. Zato se mi v nich začalo běhat lépe a lépe. Nohy si zvykly, měkký terén v lese byl ideální a podržely mne, i když pršelo a bylo bahno.

A můj verdikt?

V poslední době to jsou jedny z mých nejoblíbenějších běžeckých bot, ideální do plískanic i do malého sněhu. Lehké, komfortní a krásné. V zimě neprofouknou a ani v nich nezebou nohy. Mají ploché tkaničky, které se nerozvazují. A pokud z nich ze začátku budete trošku nesví, překonejte to a nechejte je, aby vám ukázaly, co je v nich. Poznáte to možná také, stejně jako já, po čase.

Reklama

Napsat komentář