7 věcí, které nás naučil běh

Že běhání mění život?  Nejenom to, i lidi – stejně, jako nás. Toto nás naučil:

SOŇA:

Pokoře a trpělivosti

Mám ráda, když je všechno rychle a hned. Zbožnuji viditelné výsledky a když vše pěkně „odsejpá“. Jenže u běhu to neplatí. Tady vše chce svůj čas – zlepšování, osvojování si nových návyků. Výsledky také nejsou vidět ihned. Když se však do toho vloží energie a pravidelnost, začne se sklízet kýžené ovoce.

Poslouchat svoje tělo

Vždycky jsem si myslela, že moje tělo funguje tak nějak samo. Ale moc jsem ho nevnímala a nečetla jeho signály. Teď už vím, že musíme spolupracovat. Řekne si o to. Každá bolest má svoji příčinu. Když jsem moc unavená, zvolním, odpočívám. Jindy zase vím, že energie je přespříliš a já ji pohybem potřebuji vyventilovat.

Týmovému duchu

Soutěžení jsem odjakživa nenáviděla. Připadalo mi stresující a násilné. Taky jsem nechápala, proč bych neměla běhat jen tak pro radost a běhat závody, když (většinou) nevyhraju. Jenže ono to má své kouzlo a takové závody typu Vltava Run prostě mají atmosféru naprosto nepopsatelnou. Tady jsme všichni za jednoho, poporujeme se a chceme zvítězit!

MICHAL:

Nikdy nevíš, jestli to zvládneš, dokud to nezkusíš

Když jsem chtěl zkusit svůj první horský maraton, měl jsme z něj opravdu respekt. Přece jen něco jiného, je běžet 42 kilometrů ve městě a téměř 50 s převýšením 3000 metrů ve 40°. Když jsem doběhl do cíle, nevěřil jsem sám sobě, že toho jsem schopen.

Únava je často jen pocit

Určitě to také znáte. Občas se mi stane, přijdu na závod a říkám si: „Tak to bude dneska průšvih. Vůbec se necítím.“ Pak zazní výstřel, něco se zlomí najednou běžím jako o závod, vítr mi sviští kolem uší. Lidi kolem trasy fandí a já si připadám, že jsem ten nejrychlejší běžec na světě, kam se hrabe Bolt, Farah, Kiprochi. Nakonec to je i pěkný výsledek a dobrý čas.

Běhat se musí hlavou

Při jednom horském závodě jsme celých prvních 5 km vytrvale stoupali. Zhruba po prvním kilometru mě předbíhal jeden kluk a volal: „Tohle je běžecký závod, tak konec chůze a běžet!“ Nenechal jsem se jím rozhodit a nakonec jsem byl ještě před vrcholem před ním a v cíli taky.

OBA:

Ve dvou se to lépe táhne

Úplně nejlépe se nám běhá společně. Než jsme se poznali, běhali jsme s různýma běžeckýma skupinama. To bylo fajn, hecovali jsme se, pokecali, ale teprve až když jsme začali běhat spolu, objevili jsme ten opravdový duch běhání. Sdílení zážitků, objevování nových míst a radost ze společného doběhnutí do cíle.

Reklama

Napsat komentář