Když běžím sama

Že mi běhání obrátilo naruby můj život, to se ví – díky němu jsem získala krásný koníček, nové přátele, potkala jsem Michala i poznala krásná místa na světě. A naučilo mě taky plno důležitých věcí – třeba jak být jen sama se sebou. 

I když teď běhávám většinou s Michalem nebo ve skupině, jsou i dny, kdy běhám bez nikoho. V tuto chvíli jsem to jenom já, můj dech, moje mysl, moje tělo, moje kroky. A je mi krásně. Jenže chápejte mě, samota pro mě nebývala zrovna příjemnou chvílí. Od svých šestnácti až do třiceti jsem pořád měla partnera – bez přestávky. Nebyla jsem téměř vůbec sama – byla jsem s kamarády, kolegy, večer doma mě vždycky někdo čekal.

Jenže pak přišel rozchod a já jsem zůstala sama. Přes den to bylo v pohodě, horší to ale bylo po práci a o víkendech. Najednou zjistíte, že si dopředu musíte plánovat soboty a neděle, protože většina vašich přátel, kteří někoho mají, vás s sebou nebudou brát jako lampu. Zvykala jsem si. Šlo to, ale ne vždy mi samotné bylo dobře. Když jste sami mezi čtyřmi stěnami, hlavou se vám honí nepříjemné myšlenky, na které byste normálně ani nepřišli. Čas plynul, pak přišel nový partner a zase odešel.

Najednou zjišťujete, že vám je kolik vám je, že nemáte ani děti, ani muže a všichni se na vás dívají skrze prsty. Věty typu “Tak co chlapi?” nenávidíte. Kdysi jsem četla jeden slovenský časopis, kde byl rozhovor se známou herečkou, kterou právě opustil její manžel. Ten článek se jmenoval “Nemáš chlapa, nemáš pravdu.” bohužel i toto je realita. Když jsem začala běhat, nepotřebovala jsem hubnout, ale krásně jsem si čistila hlavu a myšlenky. Najednou mi bylo jedno, jestli jsem sama, kolik mám dětí a kdy už se budu vdávat. Když jsem běžela, bylo mi samotné krásně. V tu chvíli jsem cítila pouze jenom přítomnost, ten okamžik, kdy se nohy střídají, kdy do plic putuje kyslík a kdy kolem mě sviští vzduch a já ho rozrážím.

Běhání mi gumovalo negativní myšlenky a bylo mi úplně jedno, jak mě kdo hodnotí a co si myslí o mém životě. A pak, když jsem to nejméně čekala, přišel Michal. Mám teď parťáka a lásku, mám se s kým dělit o radosti i starosti a i když běháme spolu, na běhání sama nikdy nedám dopustit. Je to terapie, klid…Jen já, moje tělo a moje mysl. Jsem tady a teď a jsem šťastná. Umím být jen sama se sebou a mít se ráda v každé situaci…

Leave a Reply