Já, stres a závody

Tak aby v tom bylo jasno – vždycky jsem si myslela, že nejsem závodní typ. Nějaké poměřování sil a dokazování si, kdo je lepší, jsem nenáviděla, stejně tak, jako běh. Teď jsem na závodech téměř každý víkend. Proč vlastně?

Začala jsem běhat. Nejprve jsem si potřebovala vyčistit hlavu a taky si odpočinout si od práce. Pak mě to začalo bavit. Přihlásila jsem se do holčičí běžecké skupiny a tam se to stalo: zjišťovala jsem, že běžet na špici nebo ve skupině doběhnout jako první, mi prostě dělá dobře. Zatnout zuby, překonat bolest, ale ten pocit pak stojí za to.

Po čase se mě zeptal taťka: „Díval jsem se v televizi na pražský půlmaraton – to má ale atmosféru! Nepoběžíš taky nějaký závod?“ Tenkrát jsem se taťkovi vysmála, že já přece běhám pro radost a že závody nejsou nic pro mě.

Jenže na trénincích se holky pořád o nějakých závodech bavily. Nešlo se tomu vyhnout. Tak červíček začal nahlodávat i moji hlavu. Co na tom všichni mají? Že bych to taky zkusila? A přihlásila jsem se na svůj první závod – bylo to večerních 10 kilometrů na Letné, kterou mám natrénovanou křížem krážem.

Celý den jsem byla jako trní – nervózní, jako před zkouškou. I před startem se mi třásly ruce. Kam dát oblečení, mám si brát bundu, kde rychle hledat záchod? Start a já běžím v davu….jde to, adrenalin působí a já závodím. Před cílem sbírám všechny síly a probíhám jím. Ten pocit je opojný. Nejsem první, druhá, ani třetí, ale jsem přešťastná. Ten nádherný pocit mnou celou prostupuje. Už rozumím!

Hlásím se na další závod, pak na další, na půlmaraton, kdy po cílové euforii potkávám Michala a pak spolu objíždíme jeden závod za druhým. Ale abyste věděli – doteď stále nenávidím starty. Jsem nervózní, protivná a vyklepaná. Bojím se, abych tam byla včas, pořád si kontroluji, zda mám všechno potřebné s sebou, na záchod chodím asi desetkrát za sebou – co kdyby se mi při závodě chtělo, že? Michal už mě naštěstí zná a jen se tomu směje. Ví, že po závodě to bude jiné a má pravdu. Když proběhnu cílem – jsem jiný člověk. Veselý, šťastný a i když jsem fyzicky unavená, vnitřní energie ze mne jenom stříká…..je to návykové, krásné a tak se zase těším, až na nějaké závody pojedeme….

A jak to se závody máte vy?

 

 

Reklama

Napsat komentář