7 důvodů, proč miluji kopce

Foto: Davide Orlandi

Většina lidí na kopce nadává a já nejsem výjimkou. Jenže jdu do toho zas a znova. Neustále se hlásím na závody, které vedou nahoru. Proč to dělám?  Proč se tak trápím? Tady jsou mé důvody:

1. Do kopce si můžu odpočinout

Je to paradox, ale je to tak – když běžím delší závod, do kopce si můžu na chvíli odpočinout. Není totiž žádná ostuda do kopce jít. Snížím tím tepovou frekvenci, uvolním svaly a naberu energii. Ti, kteří mě z počátku předbíhali, ty si pak vychutnám o pár kopců později.

2. Překonávám sebe sama

I když už toho mám dost, když běžím závod a vidím někoho před sebou, vlévá mi to novou sílu do žil a cítím a vím, že příště to bude zase o něco snazší.

3. Nahoře je nádherný rozhled

Nemusím běžet ani závod, ale vidina toho, až se dostanu nahoru, rozhlédnu se do krajiny a uvidím vše kolem sebe, to je někdy víc, než si dát energetický gel. Proto si občas vyrazím na své oblíbené skály, kde si nahoře na chvíli v klidu sednu a pozoruji přírodu kolem sebe. Cítím, jako by neexistoval čas a jediné, na čem záleží je právě teď. Jediné důležité je být.

4. Je to nejlepší trénink

Běh do kopce je jako fartlek. Měnící se sklon kopce, občasné rovinky nebo seběhy mě nutí měnit tempo a intenzitu běhu. Trénink je tak mnohem efektivnější, než běh po rovině. Když pak běžím klasický závod, nedělá mi problém zvýšit tempo nebo se pustit do pořádného sprintu před cílem.

5. Je to zábava

I když je běh do kopce vysilující, není to nuda. Měnící se podmínky mě nutí měnit styl běhu, kombinovat kratší kroky s delšími, vyžívat kameny a kořeny k tomu, abych se lépe odrážel. To vše dohromady mě dokáže zabavit tak, že než si to stačím uvědomit, jak je ten kopec prudký nebo těžký a už jsem nahoře.

6. Každý výběh má i seběh

Pokud se nejedná zrovna o závod v běhu do kopce, pak nakonec přijde i seběh, a to je to, co miluji ze všeho nejvíce – cesta dolů. Přeskakuji z kamene na kámen, využívám štěrk ke sklouznutí, nechávám se nést gravitací a jen reguluji směr. To je to, proč stojí běžet každý kopec nahoru, abych si pak mohl pořádně užít seběh dolů.

7. Můžu se po doběhu bez výčitek odměnit

Je pro mě těžké odolat dobrému jídlu. Pokud si ale dám pár pěkných kopečků, můžu si dopřát něco dobrého, aniž bych si to následně vyčítal a musel se bát, že se pode mnou zbortí váha.

Reklama

Napsat komentář