5 běžeckých chyb, které víme, že dělat nemáme a přesto je děláme

K napsání tohoto článku nás inspirovala víkendová situace: po oslavě kamarádčiných narozenin jsme dostali „geniální“ nápad – jít si ještě zaběhat. S žaludkem plným všemožných dobrot a laskomin se večerní trénink změnil v malé peklo. Ano, samozřejmě, že dobře víme, že takto se neběhá.  A to není všechno –  je toho ještě více:

Soňa

Těžký trénink před závody

Když mě o víkendu čeká náročný závod, vím, že bych v týdnu měla zvolnit a neběhat intervalové a příliš náročné tréninky. Jenže já mám závody téměř pořád a také pravidelné tréninky s trenérem v mém běžeckém klubu. I když vím, že bych intenzivní trénink měla vynechat a raději si měla jít sama zatrénovat, občas to neudělám. Chodím na tréninky ráda a těším se na i partu, kterou chci vidět. Jenže pak podle toho někdy i závody vypadají. Nemám pak už dostatek síly. Takhle se mi to vymstilo například u Trailu Sázava – ve středu jsem si říkala, jak skvěle mi to při tréninku jde a v sobotu jsem se pěkně trápila. Tělo mělo dost.

Příliš oblečení

Dobře vím, že když jsem moc navlečená, jde mi běhání o dost hůře. I když jsou teploty okolo nuly, vystačím si s termo trikem a tenkou bundičkou. Takže logicky nad patnáct stupňů si vystačím s tričkem s krátkým rukávem. Když jsme nedávno běželi Horskou výzvu v Krušných horách, navlékla jsem se na start do bundy, co nosím na podzim. Zdálo se mi, že je fakt zima. Už po dvou kilometrech jsem byla uvařená a bundu mi pak naštěstí vzal Michal do batohu, nerada ji nosím uvázanou okolo pasu. Většinu závodu jsem si tak vystačila opět s krátkým rukávem a bylo mi hej.

Michal

Přejezení před tréninkem

Všichni to známe, poslední větší jídlo by před tréninkem mělo být alespoň dvě hodiny, jenže co s tím, když máte naplánovaný trénink a před ním velkou oslavu. Dobré jídlo se odmítá těžko, k tomu pár skleniček vína nebo piva a je zaděláno na zajímavý běh.

Prvních pár set metrů ještě jde, jenže pak to začne v trávicím ústrojí vřít, bublat a všelijak se přeskupovat. Najednou nevíte, jak vlastně běžet, rychlejší krok způsobuje pocit, že jídlo opustí vaše tělo stejnou cestou, jako přišlo. Přechod do chůze zase přináší nutkavý pocit hledat ono místo. Samozřejmě s sebou nemáte ani toaletní papír…

Neprotažení po doběhu

Po každém běhu má následovat vyklusání a protažení. To je jednoduchá a pravdivá poučka. Jenže když ono je to protahování taková nuda! Člověk by raději hned skočil do vany a tam si to protahování jen představoval. Jenže ono se to nevyplácí. Už několikrát jsem díky tomu měl svalové problémy. Vůbec nejhorší to je třeba při Vltava Runu, kdy na to není kolikrát ani čas a najednou uprostřed přesunu na zadním sedadle přijde křeč… Je to asi ta největší chyba, kterou pravidelně dělám a musím se hodně přemáhat, abych se protáhl.

Oba

Zapomenutá voda

Zní to jako klišé, ale voda je v létě pro běžce alfou omegou. Proto pokud teploty stoupnou nad 25 stupňů a běžíte něco delšího, je nutné mít s sebou pás s vodou, popřípadě camelbag. Takhle jsme se oba dost potrápili na nedávném trailovém závodě, který jsme si nejen díky tomu dost protrpěli. A je dobré mít vodu svoji a nespoléhat na partnera. Pokud vám uteče nebo vy jemu a občerstvovačka je tááák daleko. To jste zkrátka v háji.