Foto: Reebok
Pro mnohé začala s příchodem jara běžecká sezóna. Nejsme sice trenéři, ale když běháme a díváme se na běžce okolo nás, pak nás bije do očí několik věcí, u kterých jde na první pohled poznat, že jsou špatně. Jaké to jsou?
Oblečení
Někdy až zíráme, kolik vrstev na sobě někdo má. V patnácti stupních dlouhé legíny, zateplená bunda a ještě čepice. Pak se ani nedivíme, že daný běžec je uřícený a že mu to nejde.
Co s tím? Oblékejte se tak, jako by bylo o deset stupňů více. Na začátku vám někdy může být i zima, ale jak se rozběhnete, bude vám za chvíli teplo.
Věci v ruce
Běžecké ruce jsou velmi důležité. Pomáhají správnému pohybu i nohou, pomáhají do kopců. Často u běžců vidíme v ruce mobil nebo v létě lahev s vodou. A to není dobře. Ruce tak nemůžou dobře vykonávat pohyb a tím se i unavujete.
Co s tím? Pořiďte si do pasu elastický pás na mobil nebo si mobil dejte do obalu na ruku. Lahvičky s vodou můžete mít také na opasku nebo si lahev s vodou schovejte do křoví. Ruce kvůli správné technice vždy nechejte volné.
Nesprávné dýchání
Netýká se to jen běhu, ale osm lidí z deseti zkrátka nevhodně dýchá. Dýchají povrchově a velmi rychle. Jenže tímto způsobem nedokážou využít dostatečně kapacitu plic a okysličit dostatek krve.
Co s tím? Zkuste si to nejprve v klidu, ideálně v leže: nadechujte se do celých plic a až do břicha a sledujte, jak hrudník i břicho stoupá. Následně to využijte i při běhu. Snažte se dech protáhnout na dva až čtyři kroky a dodržujte vždy stejně dlouhý nebo delší výdech, aby se všechen vzduch dostal z plic.
Rychlost
Většina začátečníků si myslí, že musí všechno urvat hned. Běhají rychle pár set metrů, pak se zastaví a vydýchají a znovu dalších pár set metrů. Po třech kilometrech jsou rudí jako rajče a unavení k padnutí. Jenže tak to nefunguje, ale je to nejlepší způsob, jak se zničit, běhání si otrávit a na vše se vykašlat.
Co s tím? Na běh je potřeba si zvyknout. Začít pěkně po krůčcích, nestydět se začít svižnou chůzí. Přidat pár desítek metrů klusu, jen o málo rychlejšího, než je chůze a postupně zrychlovat.
Špatný náklon
Když běžíme po městě, často vidíme běžce, kteří jakoby něco ztratili na zemi. Jsou zlomeni v pase, předklonění a koukají si doslova na špičky. Méně časté případy jsou zase, že běží napřímení jako pravítko a koukají na oblohu. První případ vzniká, když se člověk snaží správně udržet náklon. Jenže místo toho, aby zpevnil střed těla a naklonil se celý, prostě se jen zlomí v pase, jako by se ukláněl. Druhý případ je často špatnou výukou běhu ve škole: vypnout prsa zvednout hlavu, aby se uvolnily plíce a dobře se dýchalo a překopávat, jako cválající kůň.
Co s tím? Jde vlastně o spojení obojího. Snažíme se sice o náklon, ale náklon celého těla. Pokud bychom nedělali jeden krok za druhým, pak spadneme. Naučit se to dá tak, že se narovnáte a pomalu se začnete naklánět dopředu (nepředklánět, pěkně udržovat tělo v přímce, vypnutá prsa, zpevněný střed těla, hlava kouká dopředu) a když začnete padat, vystřelí noha v před odrazí se, pak druhá a už běžíme ve správném náklonu. Nekoukáme přitom, co lítá po obloze, ani jestli máme umyté boty, ale pěkně pár desítek metrů před sebe.