Vzhůru na Žalý

My a hory – to je neodmyslitelné spojení. Kdykoliv nám to čas dovolí, jsme tam. V našich oblíbených krkonošských Herlíkovicích jsme objevili krásnou trasu na vrch Žalý, kterou si můžete nejen proběhnout, ale také, pokud ještě není sníh, si ji projít a udělat si hezký výlet.

Od chaloupky vzhůru!

Naším základním táborem je malý útulný penzion, odkud vede cesta ulicí Na Stráni přímo vzhůru, okolo krásných horských chaloupek. Klikatící se trasa stoupá po zelené turistické značce až k prvnímu rozcestí. Na něm odbočíme doprava nahoru směrem k horní stanici lanovky.

Za lanovkou vbíháme do lesa, na krásnou lesní cestičku jen s mírným stoupáním, kombinace kamení a hlíny nás nutí průběžně měnit rytmus běhu. Na podzim se tady krásně občerstvíme čerstvými borůvkami a brusinkami.

Za dobrotami a výhledem

Posilněni bioobčerstvením se dostáváme k další sjezdovce. Tu tentokrát zdoláváme v přímém směru pod lanovkou. Nad námi projíždějící turisté nás mohutně povzbuzují. Do nelehkého stoupání nás žene vidina borůvkových knedlíků a palačinek z restaurace pod rozhlednou na Žalém.

Nejtěžší část cesty je za námi a zaslouženou odměnu v podobě sladkého oběda je potřeba před pokračováním v cestě alespoň trošku strávit. K tomu se skvěle hodí výstup na rozhlednu s překrásným výhledem. Je odtud vidět až Trosky a Bezděz. Historie rozhledny sahá až k hraběti Harrachovi, který ji nechal v roce 1892 vystavět.

Dolů po pěšinkách

Pak odpočatí klesáme po červené turistické značce k rozcestí pod Zadním Žalým. Tady odbočíme na žlutě značenou trasu směrem zpět do Herlíkovic. Lesní pěšinka s kamennými schody nás dovede až k Dumlichovu dolu. Toto velmi zajímavé místo vzniklo jako zdroj vody pro Vrchlabí a dnes je po rekonstrukci, stojí za to se tady zastavit a přečíst si místní informační tabule.

Od Dumlichova se trasa svažuje až ke spodní stanici lanovky na Žalý. Kde je také parkoviště lyžařského areálu. Posledních několik set metrů pak běžíme po silnici, která kopíruje řeku a nás dovede zpět k penzionu.

Radíme

Trasa i přesto, že svou délkou patří ke kratším (je to zhruba dvanáct kilometrů), si svůj čas vezme. I pokud bychom se nezastavovali na oběd, je potřeba počítat s převýšením 550 metrů, včetně výstupu třetiny sjezdovky a horského terénu. Po nás je to vždy skvělé pročištění hlavy běžet v krásné přírodě užívat si pocitu splynutí s přírodou.

Leave a Reply to 10 věcí, proč milujeme závody ( i když většinou nevyhrajeme) | Running2Cancel reply