Když jsme se loni stali ambasadory krásného závodu v Chebu, okamžitě si nás získal – atmosférou, prostředím, trasou, ale hlavně lidmi v něm. A letos to bylo ještě lepší!
MICHAL
Jsou závody a místa, kam se vracím rád. Loni jsme jeli do Chebu, aniž jsme téměř tušili kam, bylo to pro nás nějaké město na západě Čech. Rychle jsme si tam ale udělali spoustu kamarádů a tak jsme tam letos vyrazili znovu, tentokrát už na naše oblíbené místo.
Trasu jsme si již tradičně spolu s několika dalšími běžci proběhli už den dopředu a hned nám bylo jasné, že drobné změny byly ku prospěchu věci. Trať teď pojme výrazně více závodníků a po startu je dost prostoru k předbíhání. Stejně tak doběh do cíle, i když je do mírného kopce, dává prostor k solidnímu finiši.
Neděli trávíme společně s kamarády Andy Pavelcovou a jejím bráchou Kiliánem a Lenkou Vacvalovou s přítelem Honzou Poláčkem objevováním krás nejen Chebu, ale také nedalekých Františkových Lázní. Málem ani nestíháme rozcvičku, kterou Andy vede.
Patřičně rozcvičen se stavím na start. Vedle Soničky, společně odpočítáváme poslední vteřiny do startu. Výstřel, leknutím mi poskočí srdce a já spolu s ostatními vybíhám. Snažím se držet a nevystřelit příliš rychle. Přesto se pomalu prokousávám do špalírem běžců vpřed.
Jsem šťastný, že dneska není tak horko jako poslední dva měsíce. Zvažuji, že poběžím bez občerstvení, na desítce mě spíše jen rozhodí. Přemýšlím o počasí, o tom, jak se cítím, že skoro ani nevnímám, jak trasa ubíhá. Najednou jsem v parku a předem mnou schody k hradbám. Beru je opatrně a až za nimi mírně zrychlím do seběhu. V tom zahlídnu Lenku s Honzou a doháním je. Prohodíme pár slov a na chvíli se jim vzdálím.
První kopeček k hrázi a zase je Honza vedle mně. Ne na dlouho, při seběhu z hráze mu zase poodskočím. Držím solidní tempo až na ovál a pak k zastřešenému mostu, až kopeček k hradu mě opět přibrzdí a Honza je opět přede mnou. Jakmile se kopec začne lámat naberu tempo a vracím mu to.
Proplést se uličkami na náměstí a je tu druhé kolo. Prostor přede mnou se vyčistil. Běžci na kratší trasu už to mají za sebou a nás čeká ještě jednou to samé. Opět až k parku nijak moc neženu. Teprve kolem hradeb se uvolním a předběhnu pár běžců. Opět je tu hráz a Honza jde zase přede mně a opět ho v seběhu sice ztěžka ale urvu. Zkracuji krok a snažím se zvýšit frekvenci, myslím na rady Michala Vítů.
Na ovále si dávám Nutrend Turbosnack. Jsem unavený z posledních týdnů a potřebuji trošku nakopnout před cílem. Zafunguje to, daří se mi trochu zrychlit, běžím frekvenčně. To a plácnutí se Soničkou, která právě vbíhá na ovál, když já ho opouštím, mi kouzlí úsměv na tváři.
Slyším za sebou kroky. To je určitě Honza, nepolevuji v tempu a předbíhám dalších pár běžců. Kopec, už poslední, přecházím do rychlé chůze, ale jen na cvíli. Kopec se láme a já zase vystřelím.
Náměstí, jsem skoro v cíli, slyším povzbuzování a opět kroky za mnou, sprintuji. Posledních 200 metrů, vytahuji poslední síly a nenechávám se předběhnout. Cíl. Běžel bych klidně dále. Desítka je na mně trošku málo, ale i tak mám radost. Teď už jen počkat na Soničku a užít si tu pohodu, která je pro Valdštejnovu10 typická. Kluci v čele s Michalem Ouřadou to opět zvládli skvěle. Tleskám a těším se na další rok.
SOŇA
Do Chebu jsem se těšila od okamžiku, kdy loňský závod skončil. Nemohla jsem se dočkat kluků organizátorů – Míši, Páji a Jirky, Honzy, Vaška a ostatních nadšenců, kteří svůj koníček milují a dávají do něho všechno. Před závody téměř nespí a ladí každý detail, aby vše bylo dokonalé a aby se závodníkům „desítka“ líbila. Letos k nim přibyl ještě skvělý Martin, který se o nás, celou běžeckou partičku fantasticky staral.
V Chebu a ve Františkových lázních jsme strávili krásný víkend. V sobotu nás na náměstí čekala oslava pátého výročí Rozběhnito, debata a po ní výběh po trase jednoho kola závodu, kde bylo možné si předem vyzkoušet a otestovat trať, která byla maličko, oproti loňsku změněná – a k lepšímu. Bylo docela chladno a běželo se příjemně, navíc se znýmými tvářemi z minulého roku – třeba se milou učitelkou Renčou.
Start všech závodů, na 5 a 10 km a štafetu začínal v půl páté. Hned jsme zaregistrovali známé tváře. Rychle na pódium odpovědět na pár otázek, rozhýbat s Andy závodníky a rychle na start! Počasí bylo ideální – sluníčko, ale žádné tropy. Běželo se krásně, cesta utíkala a užívala jsem si ji. Nastartovala jsem tempo, ale svůj osobák jsem o minutu zase nedala. To mi ale nezkazilo náladu, protože v cíli jsme potkali plno známých tváří – Pepu, který u nás vyhrál startovné, skvělé místní běžce – Gabču, Marťu, Davida, Honzu, Marušku, Hanku, Petra, Blanku a plno dalších. Emotivní bylo vbíhání do cíle hlavního organizátora celých závodů – Míši Ouřady, kterého tam objala jeho dceruška.
Děkujeme za krásný závod, za skvělou organizaci kluků z Rozběhnito.cz. Jsou velcí srdcaři a jde to vidět. A co nás potěšilo nejvíce? Že přístí rok budeme ambasadory zase. Děkujeme, je to pro nás čest a moc se těšíme!
