Naše závody roku 2015

Minulý rok jsme toho stihli opravdu hodně – seznámit se, trénovat na různých místech světa, založit blog a taky jsme spolu byli téměř pořád na nějakých závodech. Soňa jich absolvovala dvanáct a Michal šestnáct. Co pro nás znamená být na startovní čáře, které závody byly pro nás ty opravdu nej a proč je máme rádi? Tady jsou naše odpovědi:

MICHAL:

Když jsem po letech začal znovu běhat, ani jsem moc nepřemýšlel nad tím, že bych mohl závodit. Jak jsem ale začal poznávat kamarády běžce, chtěl jsem se s nimi začít porovnávat. Najednou jsem zjistil, že jsem skoro každý týden na závodech. Až jsme na jednom poznal svou spřízněnou duši.

Když stojím na startu, už už chci vyběhnout. To čekání, než zazní výstřel a hecování s kamarády, stoupající tepovka, to mně vždy znovu a znovu dostane. Výstřel a já vím, že chci být co nejlepší, chci předběhnout co nejvíce běžců. V cíli, když je závod za mnou, ať jsem ho zvládl jakkoliv, jsem šťastný. Mám radost, že jsme zase jednou překonal svou vrozenou lenost a běžel.

Závod roku 2015

Můj závod roku byl jednoznačně Pražský půlmaraton, závod sám nebyl ničím výjimečný, ale po jeho skončení jsem poznal Soňu a to byla má největší výhra.

Nejzajímavější závod 2015

Vltava Run, je to závod, kde nezáleží na jednotlivci, ale na celé partě 12ti běžců, kteří společně zdolávají trasu od pramene Vltavy až do Prahy. Běží se krásnými místy. Střídající se běžci musí dobře rozložit své síly, aby zvládl všechny tři své úseky. Ve dne i v noci. Neznám jiný závod, který by tak intenzivně spojil partu kamarádů.

Nejtěžší závod 2015

STRC Krkonošský SkyMarathon – závod, který se běžel v nejteplejším dni za posledních 40 let. Prověřil psychickou odolnost každého z běžců. 50 kilometrů a téměř 3000 nastoupaných metrů představovalo opravdové běžecké peklo, na jehož konci jsme byl naprosto vyčerpaný, ale přitom v dokonalé euforii.

Nejkratší závod 2015

To, že má závod pouze 400 metrů neznamená, že je jednoduchý. RedBull 400 v Harrachově se běžel na skokanském můstku a znamenal pro mě zajímavou zkušenost. Závod sám trval pouze několik minut, ale my si ho společně s přáteli skvěle užili.

V roce 2015 jsme absolvoval 16 závodů. Na některé jsme nastoupil ve skvělé formě a přesto neuspěl. Jinde i přes pocit, že to není žádný zázrak, překonal sám sebe a v cíli jsem měl pocit, že to ani nemohlo být lepší. Všechny jsem si ale užil, a nejvíce ty, kde jsem byl společně se Soňou a mohli jsme si výsledky užívat společně.

SOŇA

To, že závodům tak propadnu, by mne nikdy nenapadlo. Přitom mi jeden dost změnil život a i každý další mne něco nového naučil. Když k tomu ještě máte stejně nadšeného parťáka, jako já – Michala, je o víkendovou zábavu postaráno.

Nemám moc ráda, když stojím na startu, ty minuty před výstřelem téměř nesnáším: buší mi srdce a jsem celá napjatá. Když se ale rozběhnu, je to velmi příjemné a když vbíhám do cílové brány, tak to se nedá ničím nahradit. Cítím se prostě nádherně!

Nejkrásnější závod 2015:

Jednoznačně Pražský půlmaraton. Původně jsem ho běžet neměla, ale asi deset dní před startem jsem dostala registraci a tak jsem do toho šla. Myslela jsem si, že nemám dost natrénováno, ale chtěla jsem to před Olomoucí zkusit. Vše šlo jako po másle, závod jsem si užívala každou minutu, vnímala lidi, krásy Prahy a do cíle vběhla plna energie a euforie z toho, že jsem to dokázala. Ten den jsem potkala i Michala a od té doby je součásti mého života a já jsem za to moc ráda. Proto moje hranatá medaile má pro mne asi největší cenu ze všech.

Nejoriginálnější závod 2015:

Že někdy poběžím na trati Formule 1, by mne ani ve snu nenapadlo. I když jsem holka, mám tyto závody moc ráda a vidět Hungaroring u Budapešti zblízka, byl můj sen. Splnila mi ho značka Nike, když nás na něj pozvala. A vidět, kudy jezdil Schumacher mne nenechalo chladnou. Dva okruhy dohromady dávaly přes osm kilometrů, dala jsem do toho všechno až tak, že jsem se v cíli málem poblinkala. Vbíhat ale do cíle s máváním kostkované černo-bílé vlajky bylo nezapomenutelné. Příště, když se na formule budu dívat v televizi, už tam budu znát každý kopeček a záhyb.

Nejtěžší závod 2015:

Trailový závod STRC Krkonoše na 15 kilometrů. Běžet téměř samé kopce ve 36 stupních s převýšením 800 metrů bylo pěkně náročné na fyzičku. Zachránila mne ledvinka s dvěma lahvemi pití. Když jsem jako lokomotiva funěla do kopce, říkala jsem si, proč to vlastně dělám? Když jsem ale pak vbíhala do cíle, byla jsem šťastná, že jsem to dokázala. Běh nad Špindlerovým Mlýnem stál za to a užila jsem si krásné seběhy.

Nejzážitkovější závod 2015:

Půlmaraton ve francouzském Beaujolais se neběží na čas, jde o atmosféru spojenou s oslavou nového mladého vína. Běžet s maskama, tancovat, pít a jíst se tady prostě musí. Všichni jsou štastní a tak mi 21 kilometrů uběhlo i s plným žaludkem jako nic. Navíc, když jste tu se super partou lidí, tak to je pak ještě stokrát lepší. A že byl čas přes tři hodiny? Tady se na to opravdu nehrálo!

Každý závod měl svoje. Olomouckému půlmaratonu vděčím za poznání, že vše je o hlavě a že se nemá slepě koukat na hodinky, ve snaze dosáhnout určitý čas. To mi bere energii a nevychutnám si to tak. Vybíhání skokanských můstků v Harrachově mi ukázalo, že ne vše se dá vybíhat po dvou a že se někdy dýchací cesty mohou proměnit v oheň. Jedním z nejhezčích pro mne byl také závod Vokolo Priglu – krajina okolo Brněnské přehrady stojí za oběhnutí, je to velká romatika a taky střídání povrchů stojí za to. Moc se mi to líbilo také ve Velkých Karlovicích na Běhej Valachy. Náročný, kopcovitý a blátivý terén vyvážila malebná krajina mého milovaného Valašska a to, že jsem se tu osobně seznámila s Milošem Škorpilem. A běhat na golfovém hřišti v pražském Motole za nádherného počasí, nebo si vyběhnout po čtyřech Hrádek na Velké kunratické – není nad zážitky! Už se těším na další závody, zatím jsem letos přihlášená už na třech. Takže – sejdeme se na startu?