Náš blogerský rok

Minulý týden jsme oslavili rok našeho blogu. A proto bychom se s vámi rádi podělili, jakých těch 365 dnů vlastně bylo.

Od okamžiku, kdy jsme se se Soňou poprvé setkali v cíli pražského půlmaratonu, vše neodvratně směřovalo k naší společné radosti – našemu blogu. Půl roku jsme spolu chodili, cestovali, běhali, jezdili na závody a oba cítili, že to chceme sdílet. Proto, když s tím nápadem Soňa přišla, ihned jsem řekl: „Ano, jdeme do toho!“ Sám jsem o tom nějaký čas uvažoval a tak celé rozjetí webu, příprava grafiky, napsání prvních článků nám díky nadšení trvalo jen jeden měsíc.

Spuštění jsme si naplánovali na den, který je již tradičním běžeckým svátkem – kdy se běží Velká Kunratická. Ráno jsme si ještě zaběhli krásný závod a večer už jsme rozesílali zprávy všem kamarádům, že jsme tady.

Reakce a rychlost, s jakou se naše stránky šířily, nás úplně pohltila. První měsíc jsme měli více než tisíc čtenářů. Druhý už tři tisíce a tak dále…dnes už nás čte každý měsíc patnáct tisíc běžců. Neznáme je všechny, ale kdykoliv se s někým z vás setkáme, jsme šťastní, že jste skuteční lidé, nadšenci do běhu – jako jsme my. Každé takové setkání, komentář pod článkem nebo na sociálních sítích, nás žene dopředu.

Jenže takový blog a závazek vůči vám není jen samá zábava. Občas věci nejdou tak, jak mají. Proto když jsem se rozhodl běžet svojí první stovku, myslel jsem si, že najít na trénink čas bude hračka. Nebyla. Pořád je potřeba něco řešit, do toho změna práce a já zjistil, že pokud chci první stovku zvládnout pořádně, musím nejprve dořešit jedno a pak se teprve pouštět do něčeho dalšího. Více o tom, jak je to s „mojí první stovkou“ se dočtete v dalším článku již brzy.

Od doby, co jsme spolu, jsme vlastně každý víkend na nějakých závodech, běžeckém nebo jiném sportovním výletě. S blogem se to ještě zintenzivnilo. I na dovolené neustále přemýšlíme, co by se dalo podniknout, jak o tom napíšeme a jestli se to bude někomu líbit. Když se pak i na úplně nepravděpodobném místě potkáme s někým, koho známe jen z instagramu nebo facebooku, zjišťujeme, že to nebaví jenom nás, ale že podobní sportovní nadšenci a blázni, jsou všude kolem nás.

Těšíme se na další setkání s vámi, na to, až nám budete vyprávět, jak i vy neztrácíte úsměv a nejen díky běhání si uchováváte zdravý rozum i v tak uspěchané době.

Děkujeme vám, že nás čtete, že nám píšete a že sportujete. Vaši Running2 – Soňa a Michal