Čísla jsou můj život. Počítám v podstatě pořád. Když běžím delší závod, sčítám, odčítám, násobím, dělím. Zaměstnávám tak hlavu, aby náhodou nepřišla na to, že už nemůžu nebo že mě něco bolí. Kromě toho mě ale provázejí ještě jiná čísla a tady je 7 z nich.
1 Běh je pro mě jednoznačně číslo 1. I když mám rád golf, snowboard, skialpy, kolo, běh prostě nic z toho nepřekoná. Dává mi svobodu. Kdykoli chci, obuji boty a vyrazím. Nezáleží na tom, kolik je hodin, jestli vím kam nebo jak daleko, prostě vyběhnu a uvidí se.
2 Jsme dva a to je dokonalé, společně zvládáme všechny těžkosti nejen běhu, ale všeho, co se kolem nás děje a je to všechno tak nějak samozřejmé a pohodové.
10 vzdálenost, od které se rozbíhám – cokoliv kratšího je pro mě příliš rychlé. Při desítce se musím kousnout a jít na maximum rychlosti. Je to také trošku loterie. Někdy to vyjde a někdy ne. Překvapivě také po závodní desítce bývám nejvíce zničený.
30 počet kil, které jsem díky běhání shodil. Pro ty, kteří mě před pár lety neznali, je to dost těžko uvěřitelné, že jsem vážil jako menší hroch, ale je to tak. Před pouhými 4-5 lety atakovala moje váha 120 kilo.
42,5 maraton, moje srdcovka. Maraton mám prostě rád, když můžu zaběhnu si ho i když vím, že čas nebude stát za nic. Je to tak akorát vzdálenost, při které si vše pěkně promyslím, unavím se a mám pak takový nedefinovatelný hřejivý pocit.
70 nejdelší vzdálenost jakou jsem zatím běžel. Společně s kamarádem Filipem máme narozeniny ve stejný den, a tak jsme se rozhodli sečíst naše věky a vyrazit na Narunzeninový běh. Bez přípravy, jen tak s pár věcmi z Kolína do Staré Boleslavi. Byla to paráda. Viděli jsme spoustu věcí, probrali vše myslitelné i nemyslitelné.
100 tak ta mně teprve čeká, zatím se na ní necítím, chci být 100% připravený a být si jistý, že ji zvládnu se ctí. Až ji zvládnu, budu si muset najít další cíl. Zatím neplánuji, jaký bude. Současný cíl si chci užít, aniž bych myslel na něco dalšího. Vím, že až to přijde, bude to stát za to.