Foto: Archív Horská výzva
Od té doby, co jsme spolu, jsme běželi nesčetně závodů. Avšak žádný jsme neběželi jako dvojice, až doteď. Jako první ze série závodů Horská výzva jsme si na zkoušku dali krátkou trať – osmnáct kilometrů s osmset metrovým stoupáním. Na pohodu – zněla naše původní strategie. Jenže pak se to nějak zvrtlo…
A tak se stalo, že stojíme na startu závodu v Božím Daru, držíme se za ruce a zkoušíme svou společnou premiéru. Držíme se taktiky, že nezávodíme, jdeme si užít hory. Takže žádný běh, ale rychlostní turistika. Startujeme do nejchladnějšího rána tohoto léta. Pěkně zvolna, přesto nás pohlcuje atmosféra závodu a my běžíme. Nejprve spolu, potom nechám Soňu trošku popoběhnout do kopce, kdežto já si šetřím síly na seběh. První kopeček dolů a střídáme si pozice a nahoru zase zpět. Takto to jde až do Jáchymova, kde chvíli na Soňu čekám, abych ji dal hůlky. Přichází nejtěžší část závodu – výstup na Klínovec. Soňa s hůlkami nahoru doslova letí, mám co dělat, abych ji měl stále na dohled.
I přes snahu držet se Soni v závěsu, stíhám vnímat nádherné prostředí Krušných hor. Všímám si perfektně upravených cyklistických singletracků i cestiček, jako stvořených po horské pobíhání. Přichází deštík – vítané osvěžení spouští moje kalkulace. Kolik jsem viděl smíšených dvojic? Jednu, dvě, tři? Tak počkat! Řekněme, že nemůžeme být horší, než šestnáctí z devatenácti. No to není špatné, hlavně si to užít a nebýt poslední. Před námi vidím jednu smíšenou dvojici, jestlipak jde stejnou trasu jako my? Uvidíme, popoběhnu a mrknu na čísla. Jo byli v naší kategorii, ale už jsou za námi.
Tahle zábava mi vydrží a k občerstvovačce, tentokrát čeká Soňa. Podává mi hůlky a já ji posílám dál. Balím je do batohu a vyrážím. Po pár desítkách metrů už ji zase vidím, a tak mírně zvolňuji. Široko daleko před námi nikdo, dopřávám luxus rozhlížení po krajině. Těším se na zimu až si sem přijedeme zalyžovat. Musel jsem dost zpomalit, protože mi najednou Soňa zmizela z dohledu. Přidávám, seběh zpět do Božího Daru, ufff, už ji zase vidím. Zvolňuje, abych ji doběhl.
Chytáme se za ruce a společně dobíháme posledních pět set metrů. Cíl! Paráda, nová zkušenost. Jsme šťastní. Pohled do výsledkové listiny nám však na chvíli bere úsměv ze rtů. O pouhou minutu a půl máme bramborovou medaili. Tak to snad ne! Ale co, i tak to byl jeden z nejlepších závodů, co jsme kdy běželi. Už se těšíme na společných 60 km v Krkonoších. Tam však bude naše taktika jiná. Hůlky budeme mít oba a poběžíme celou trasu ne na dohled, ale vedle sebe. Protože to vůbec nejlepší byl náš společný doběh do cíle.
A v čem byl závod pro nás výjimečný?
- Nádherná trasa od skvělého biatlonisty a horského běžce Tomáše Bystřického
- Kde jinde jste ubytovaní 20 metrů od startu? 🙂
- Super atmosféra
- Skoro pět kilometrů dlouhé stoupání
- Výborné zázemí a jídlo v cíli
Hlavní části našeho vybavení, na které se při podobném typu závodu spoléháme:
- Kompresní podkolenky Royal Bay Air – na kompresky hlavně v horách nedáme dopustit, teď zrovna testujeme provedení Air
- Boty Salewa Lite Train – už loni jsme si je otestovali na naších běho-túrách v Krkonoších i na řeckém ostrově Kos. Osvědčily se jako extrémně lehké, přesto robustní boty pro rychlostní turistiku.
- Batoh Salewa Lite Train 14 – od jeho představení na ISPO v Mnichově jsme se na testování vyloženě těšili, bylo to naše první seznámení. Podrobný dlouhodobý test můžete čekat na podzim.
Soňa navíc nedá dopustit na:
- Kompresní kraťasy se sukní Salomon – pomáhají ji hlavně v kopcích, kde dostávají stehna pořádně zabrat
- Hůlky Leki Corklite – Soňa to s hůlkama umí a tyhle hliníkové ji tentokrát hodně pomohly
1 komentář