Co se změní, když začnete běhat

Foto: Craft  

V únoru to budou mého prvního běhu čtyři roky. Ze zarputilé odmítačky tohoto sportu jsem se stala jeho milovnicí. Díky němu vím, že některé věci jsou teď úpně jinak, než kdysi:

Lepší organizace času

Čas býval mým nepřítelem. Někdy jsem byla schopná ho slepě promrhat a neudělat téměř nic. Můj taťka to kdysi už nevydržel a udělal mi rozvrh hodin, kde pak každý den – hodinu po hodině popsal moje aktivity: školu, kroužky, od kolika do kolika se mám učit, kdy mám dělat úkoly, kdy jít ven, kdy si mám hrát i v kolik mám jít na kutě. Ze začátku to vypadalo dost děsivě. No co si ale myslíte, jak to dopadlo? Vydrželo mi to asi týden a taťka to pak sám vzdal – rozvrh vyhodil a řekl, že to v mém případě opravdu nemá smysl. Teď, když chci jít běhat, tak pro to udělám téměř vše. Jsem kvůli němu ochotna vstát dříve, přeoganizovat si aktivity tak, aby na něho vždy zbyla aspoň chvilka. Každou středu mám večer pravidelný trénink  a přes ten taky nejede vlak. Tím, že si svůj čas kvůli běhání rozvrhnu, tak i svůj další čas ušetřím.

Silnější imunita

V minulosti jsem bývala často nachazená, trpívala jsem hodně na rýmy a hlavně na bolesti v krku. Krk mi snadno nachladne, bývala to moje dost citlivá zóna a achilova pata. Dopovala jsem se proto všemožnými vitamíny a přípravky na imunitu a stejně to ne vždy pomáhalo. Od doby, kdy běhám, mě jen tak něco neskolí. Organismus je odolnější a není tolik náchylný k bacilům, ani když běhám v mrazu a v zimě. Ba právě naopak. Zimy a plískanic se teď nebojím.

Více pobytu venku

Často se mi stávalo, že jsem se z celého týdne na procházku nebo na výlet dostala až o víkendu. Celý den být v práci, pak večer jít cvičit nebo za zábavou, či za přáteli. Jenže tělo čerstvý vzduch potřebuje. A pravidelně. Ano, žiju sice v Praze, ale bydlíme kousek od Prokopského a Dalejského údolí, co by kamenem dohodil do Chuchulského háje a tam jsme v lese, takže se tam dýchá výborně. Když jsou mrazy, snažím se nadechovat se nosem a vydechovat pusou. Jde to a nevadí mi, když běžím. Když přijdu domů, jsem plná energii, pleť získá zdravou barvu, plíce jsou provětrané a já se cítím výborně.

Nevědět, co je stres

A zase ta hlava! Přes den do ní přijde tolik informací! Když jsem začala běhat, nebylo to kvůli tomu, že bych potřebovala hubnout. (já byla hubená od malička a nikdy jsem k přibírání neměla sklony.) Běhání bylo pro mne od začátku jako balzám na duši, zmizík na všechny starosti a problémy. A mám to tak pořád. Když mi není z nějakého důvodu hej, jdu se proběhnout. Jsem pak klidnější, šťastnější a také odpočatější. Když neběhám – tak naopak – cítím se více unavená. Moje tělo pohyb potřebuje.