K čemu jsou nám vzory?

Foto: Archiv pořadatele www.Zátopkova10.cz

Když se někoho zeptáte, kdo je jeho běžeckým vzorem uslyšíte: Emil Zátopek, Usein Bolt, Lasse Viren. Také ale uslyšíte, že vzory jsou k ničemu. Jak to tedy je?

Když se na totéž zeptáte mně, mám dva: Emila „Ťopka“ Zátopka a Steve „Pre“ Prefontaina. Jenže to není tak lehké. Do jisté míry totiž také souhlasím s tím, že vzory jsou k ničemu.

Že si protiřečím? Já si myslím, že ne. Často totiž vůbec nevíme, z čeho si máme brát příklad. Je hodně lidí, kteří mají za vzor Steva Jobse nebo Jaromíra Jágra a snaží se dělat věci přesně, jako oni. Kopírují je, myslí si, že pokud budou dělat vše, jako oni, budou úspěšní. Jenže tak to nefunguje. Každý jsme jiný, žijeme v jiné době, s jinými netušenými možnostmi a je na nás, jak s nimi naložíme.

Když začal „Pre“ svou krátkou, ale intenzivní kariéru, měl své vzory v severských běžcích. Pokoušel se přizpůsobit svůj styl, svůj přístup, jenže to nefungovalo. Měl štěstí, že potkal Billa Bowermana a ten mu pomohl vrátit se ke svému stylu, který byl nespoutaný, přesto matematický přesný. Odhodlaný naplno trénovat, ale také naplno žít. Kdyby se striktně držel metod Paava Nurmiho nebo Emila Zátopka, nestal by se legendou.

Proč ale tedy vzory mít, když trénink a život podle nich není přenositelný? Ten důvod je jinde. Co mají Zátopek, Nurmi, Viren, Prefontaine, Jobs a Jágr společné? Přístup. Někomu se nemusí líbit mnohdy až fanatický a despotický přístup Jobse. Nemusí se vám líbit, že „Pre“ musel závodit vždy. Když se postavil na startovní čáru s dětmi, musel vyhrát. Všichni ale měli jedno společné: našli sami sebe, našli co a jakým způsobem chtějí dělat, věřili tomu a dělali to naplno. Prefontain jednou řekl: „Není důležité, jestli vyhraješ. Rozhodující je, kolik úsilí do závodu dáš. Pokud si v cíli řekneš, dal jsem do toho vše, můžeš být spokojený.“ Podobně radil trenér i velkému českému vytrvalci, Václavu Chudomelovi: „Běž v čelní skupině, odvážně a riskuj. Nerozhoduje, budeš-li třetí nebo šestnáctý, jedině odvaha po celé trati ti může přinést dobré umístění…“

Jeden z nejslavnějších výroků Steva Jobse je: „… Proto hledejte, dokud nenajdete. Nepřestávejte hledat.“ To je přesně to, co by pro nás mělo být důležité. Ne kopírovat vzory, ne trvat na tom, že když to dělal on, já musím taky a budu úspěšný. Musíme hledat a i když najdeme, stejně musíme hledat dál a snažit se najít to, co nás opravdu naplní. Od našich vzorů si musíme vzít něco jiného. Musíme si vzít to, že cokoliv děláme, musíme dělat z celého srdce, musíme tomu věřit a musí nás to bavit. Pokud to nedokážeme, musíme hledat dál a nevzdávat se.