Do hlavního města našich slovenských sousedů jsme letos přijeli už potřetí. Plány byly nemalé, zejména u Soni – pokořit osobní rekord a hlavně si to tu zase užít, když legendární závod slaví svoje dvacetiny! Takže všechno nejlepší a jak jsme oba dopadli?
Když jsem k Vánocům od Míši dostala dárek, který jsem si moc přála – tedy měřič výkonu Stryd, potřebovala jsem nějaký cíl, ke kterému budu své tréninky směřovat. A ten byl jasný – půlmaraton v Bratislavě, který dobře poměří síly. Je rychlý a měla jsem z něho svůj osobák z roku 2023 – 1.47.16 Výběr trenéra byl jasný, Michal Štefanič mi nastavil tréninky a začala příprava. O tom vám napíšu více v jiném článku.
Letos jsme do Bratislavy dorazili až v pátek. Krátký běžecký trénink a šli jsme na slavnostní zahájení 20. ročníku, kde jsme si vyslechli zajímavé informace o začátcích, jak zakladatelé, bratři Jožko a Peťo Pukalovičovi začínali a začalo odměňování partnerů a všech, kteří s historií závodu měli hodně společného.
V sobotu nás čekalo hned dopoledne předávání medailí dětem na dětských závodech a bylo moc hezké pozorovat malé, štěstím rozzářené obličeje po doběhnutí v cíli. Tak tady se rodí noví skvělí sportovci.
Odpoledne jsme nesli při vlajkoslávě českou vlajku a pak mě čekal zase poslední aktivační trénink. Hned pak vyzvednout startovní čísla a pak se „napumpovat“ sacharidy na výborné pasta party, na kterou dostal v rámci startovného voucher každý běžec. Pak jsme se potkali s našimi kamarády z Česka – „Taťkou šnekem“ Přemkem a jeho Míšou a také Láďou Urbanem, který sice kvůli zdravotním věcem neběžel, ale přijel všechny podpořit. Tak, jak bylo dopoledne krásně a teplo, tak se předpověď začala měnit – z pátečních 20 stupňů slibovala na neděli ráno dva stupně a vítr. No pěkné vyhlídky!
Je den D a já cítím trému. Mám přesně dáno od trenéra, jak mám běžet. Zúročím můj pravidelný trénink? Půjde to? S Míšou přicházíme do koridoru. Zima je šílená. Je pouze jeden stupeň. Já mám na sobě obrovský pytel do odpadkového koše, díky kterému je teplo. Oba víme, jak je důležité mít ruce v teple, ale ani jeden nemáme rukavice s takovou zimou jsme fakt nepočítali. Míša si na ně dává nákrčníky a já malé sáčky, ano přesně ty, které na WC slouží k balení hygienických pomůcek. Funguje to, je mi teplo. Obdivujeme všechny z organizačního týmu, jak to skvěle zvládají i v takové zimě.
Start se blíží. Odhazuji všechny „obaly“, pusa s Míšou pro štěstí a běžíme. Míša je jako střela a já běžím za ním. Musím si hlídat na hodinkách svůj výkon, který nesmím přestřelit. Velká část závodu se běží dlouhou Ružínovskou ulicí, s otočkou na její konec je to skoro 8 kilometrů. Běží se mi dobře a držím si výkon. Jsem ráda, že na sobě mám větrovku a dlouhé legíny, místy pěkně fouká a tak se snažím běžet v zákrytu za skupinkou běžců. Většinou to jsou samí kluci, holek tady moc není.
Od půlky závodu vím, že už můžu běžet na pocit, snažím se ale stále držet svých wattů, i když občas malinko zpomaluji. Pak přichází nejhezčí část závodu – běh po historickém centru Bratislavy, pak okolo Dunaje až na most Apollo a do sadů Janka Kráľa.
Tam se mi to líbí, hezky pod UFO a to už je jasné, že se blíží cíl. U občerstvovačky se chci napít, ale nějaký podle oblečení nabušený triatlet mi kříží cestu a málem podráží nohy ( no gentleman), takže nepiju. Sbírám všechny svoje síly a snažím se běžet do cíle co nejrychleji. Na čas ale nekoukám, takže v cíli jsem mile překvapená. Mám svůj rekord na půlmaratonu hodinky mi hlásí – 1.41.03 !!!
Hned volám trenérovi Michalovi z Cardiolabu a ten mi gratuluje. Děkuji mu, že můj úspěch je i díky němu a tomu, jak skvěle mě připravil. Velkou výhodou je, že náš hotel je hned u startu a tak se hned můžu vysprchovat a převléct do suchého a teplého a za pár minut přichází Míša, běželo se mu dobře a doběhl jen pár minut za mnou, jeho čas byl parádní – 1.45.42 Nad tímto jsem musela jen kroutit hlavou, bez nějakého tréninku a jakoby nic. Prostě mašina.
A naše resumé?
Bratislavu jen tak něco nedokáže rozházet. Loni bylo 28 stupňů, letos skoro u nuly, a vždy to bylo perfektní! Výhodou hned u cíle bylo obchodní centrum Eurovea, kde bylo teplo. Atmosféra zase byla dokonalá a moc jsme si to užili. A jedna skvělá věc, kterou jsme zjistili. Příští rok se poběží 12. dubna, takže bude možné zvládnout půlmaraton v Praze i v Bratislavě! Takže ti, co se stále rozhodují, mají o důvod stihnout klidně obojí a přesvědčit se, že tady je to prostě skvělé. Děkujeme Jožkovi, Peťovi, Peťce, Broňce, Kice, všem organizátorům a dobrovolníkům za jejich fantastickou práci a za to, že tento závod má fakt velké srdce. A přijeďte se o tom tady přesvědčit i vy! Více informací najdete na www.bratislavamarathon.sk
