Jeee, ty jedeš lyžovat do Rakouska? Slyšela jsem před svojí cestou. Severní část Itálie, zvaná Jižní Tyrolsko totiž mnohé plete – má jak plno věcí rakouských, tak i italských a společně tvoří dokonalou dvojici. Ať už na lyžování, wellness, hory či na gurmánské jídlo. A nedávno jsem to všechno vyzkoušela díky pozvání z hotelu Falkensteiner Kronplatz.
Kronplatz Češi milují a já se jim nedivím. Sama jsem tu teď byla podruhé a musím potvrdit, že 300 slunečných dní v roce je asi pravda – pokaždé jsem tu měla krásné počasí a sluníčko. Musím se přiznat, že před odjezdem jsem trošku měla z lyží strach, protože jsem teď několik let jezdila jenom na skialpech, ale zároveň jsem si to zase chtěla zkusit jako za starých časů, protože jsem vždycky byla vášnivou lyžařkou. A proč tu teď ještě píšu o lyžování? Nezbláznila jsem se? Nezbláznila. Tady se totiž na sjezdovkách jezdí až do Velikonoc a věřte, že je to velká paráda! Nebudu vás tu zatěžovat informacemi, kolik je tady přesně kilometrů sjezdovek a které jsou zrovna otevřené, to najdete snadno. Jisté ale je, že tu bylo málo lidí, sjezdovky byly skvěle upravené – kdy jste skoro ani netušili, že právě sjíždíte černou, a v tomto období je tu slunečno, teplo a taky plno lákadel!
Z Prahy se sem autem dostanete přes Innsbruck a Brenner cca sedm hodin. Náš hotel Falkesteiner Kronplatz leží přímo kousek pod spodní stanicí lanovky a tak z něho bylo vidět, co nás další dny bude čekat. Po dlouhé cestě jsem ocenila sprchu s výhledem na hory a taky lenošící koutek, kde jsem se mohla kochat výhledy. Hned jsem pak šla na výzvědy, co si tady můžu užít. No hotelová lezecká stěna nebyla pro mne – to by ocenil hodně Míša, mě spíš zaujal wellness s venkovními saunami a panoramatickým bazénkem s výhledem na Kronplatz. Fotku z něho nemám – tady se muselo chodit bez plavek a nesmělo se fotit, ale byla to pěkná paráda! Co se mi ale moc líbilo ještě na mém pokoji – byly žebřiny ( ty jsem ocenila vždy večer po lyžování a běhu na protažení svalů a byl tu také dřevěný regenerační válec ( na moje unavené svaly), podložka na cvičení a také činky, no ty jsem ale nevyužila.
Střemhlav dolů na šampáňo
Stojím se skupinkou a dvěma průvodci na vrcholku Kronplatzu. Velký zvon je tady na svém místě a vyzvání tu každý den ve dvanáct. K tomu velký sněhulák, vedle kterého vypadám jako liliput. A jedeme! Obavy jsou ty tam a já si užívám lyžování, jde to a je to zase ten krásný pocit. Venku je fakt teplo, lituji, že jsem si nevzala tenčí oblečení. Jsme silná skupinka lyžujeme všichni dobře, od instruktora a našeho průvodce slyšíme chválu, že Češi vždycky lyžují skvěle. Ani netušíme, jaké nás tu čeká překvapení – čekáme na kabinku č.1 – je prý VIP. A záhy pochopíme proč. Nejen, že je zlatá, ale uvnitř je šampaňské a ty nejluxusnější dobroty včetně jihotyrolského špeku a zdejších vyhlášených sýrů. Dvě kolečka dolů a nahoru a my si užíváme tento luxus. Prý to jde objednat běžně, takže super akce, když třeba slavíte narozeniny nebo když někoho žádáte o ruku.
Pro gurmány i milovníky designu
Když se řekne Itálie, tak to fakt znamená také skvělé jídlo. Sice se sem jela s velmi naivním přáním se tu malinko krotit, přece jen jsem měla dva týdny před bratislavským maratonem a nést každé deko navíc by mě zpomalilo, ale úplně to dodržet nešlo. Zvlášť hotelové snídaně jsou vždycky pro mne neskutečným lákadlem – kromě bufetu vám tady na vaše přání připraví třeba vejce Benedikt, čerstvé palačinky nebo ovesnou kaši s ovocem. No a ty večeře v 7summits tady! Bavila mě nejenom jejich chuť, ale i prezentace, kdy jsem třeba u rizota měla pocit, že zdejší kus přírody mám i na talíři. Ale nejvíce mi chutnal dezert ve stylu dortu Schwarzwald s čokoládou, višněmi a višňovou zmrzlinou .
To byl teda zážitek! Jenže skvělá gastronomie je kromě hotelu i na sjezdovkách a to ne ledajaká – přímo michelinská! No čekali byste tady ve 2000 metrech nad mořem takovou překrásnou prosklenou panoramatickou restauraci? Taková AlpiNN je a hned vám na ni už pohled ze sjezdovky vyrazí dech a říkáte si, že tady to chcete (nejenom) vidět, ale i zkusit zkusit zevnitř. Vede ji šéfkuchař Norbert Niederkofler, držitel tří michelinských hvězd a autor filozofie „Cook the Mountain“, která staví na lokálních surovinách. Takže na jídelním lístku nenajdete ani exotické plodiny, mořské ryby a dary mořy, ale ani citrusy – vše na talíři pochází jen z okolních hor a údolí. Kromě skvělého jídla je cílem i ochrana regionálního ekosystému a podpora malých farmářů. Proto tu mají i ocenění Michelin Green Star za výjimečný přístup k udržitelnosti v gastronomii. Jaké to bylo? Dokonalé! A ještě to nekončí!
Restaurací projdete do úžasného interaktivního muzea horské fotografie LUMEN. Vzniklo z bývalé stanice lanovky a na své si tu přijde každý – od malých po velké. Mne bavily interaktivní hry, zaujaly mě staré fotografie s ženami, které jako první zdolávaly vrcholky hor a zejména v zrcadlovém sále jsem se cítila jako v jiné dimenzi.
Do formy
Přiznám se, že lyžování mi dalo zabrat, ale musela jsem síly pošetřit i na běh, přece jenom tréninkový plán se neptá. Chtěla jsem poznat zdejší okolí a tak jsem se vydala do nedalekého městečka Bruneck, kde jsem si zaběhla k místnímu hradu. Cesta tam byla z kopce a tak jsem nazpět musela do kopce, no upřímně, měla jsem pak toho dost a tak jsem si pak šla do velkého venkovního bazénu zaplavat. Tady už se nosí plavky a zapadající slunce a zlatá hodinka byla dokonalost! Krásnou trasu na běhání v přírodě jsem pak další den našla i nedaleko hotelu, u Reipertingu a stezka lesem s nádhernými výhledy na zdejší krajinu se jmenovala Panoramaweg. Hezké běžecké trasy jsou tu prý v údolí Pustertal, trailové běhání je užasné v okolí Brunecku a v přírodním parku Fanes-Sennes-Braies.
Je libo vlastní pizzu?
A co by to byla Itálie bez pizzy! Je fajn, když vám ji někdo připraví, ale my si tu svoji vyrobili přímo na Pizza Masterclass v hotelu v restauraci 7summits pod vedením sympatického šéfkuchaře Federica Carsiliho. Musím říct, že na svoji pizzu jsem v domnění toho, aby byla skvělá naplácala snad co šlo a díky tomu se mi chutě trošku míchaly. Takže opravdu je lepší mít toho na pizze méně, že tak chutě lépe vyniknou. Ale jinak byla křupavá a šťavnatá, no pochutnala jsem si!
Relax prosím!
I když si myslím, že mám fyzičku dobrou, přece jen lyžování, běhání a nabitý program udělalo svoje a tak jsem ocenila fantastickou celotělovou aroma masáž v hotelovém wellness- jak už jsem kdysi poznala v sesterském hotelu Falkensteiner v rakouském Schladmingu, relaxace je tady na vysoké úrovni. Mohla jsem si vybrat vůni oleje a automaticky jsem sáhla po borovici. Jako bych pořád podvědomě chtěla být ve zdejší krásné přírodě a v Dolomitech. Masáží a různých procedur jsem už za ta léta, co dělám kosmetickou redaktorku zažila spousty a po celém světě, ale tady musím říct, že to bylo dokonalé! Paní masérka mi uvolnila svaly po celém těle, ale tak, aby mě nic nebolelo a přitom jsem si u toho odpočinula. Po masáži jsem šla odpočívat na vodní lehátko s výhledem do krajiny a moc se líbily i houpačky zavěšené na terase, to bude krásné v ní relaxovat, až bude tepleji.
Domů jsem se vracela jako znovuzrozená. Odpočatá psychicky, zrelaxovaná a přitom krásně i vysportovaná. Toto místo mě nadchlo a budu se sem vracet, věřím, že si to moc příště užije i Míša nejenom na skialpech, ale že si tu vybereme i krásné trasy na běhání. Je jich tu spousty. Děkuji za krásné čtyři dny a pokud vás zajímá více, tak tady více informací o oblasti i o hotelu. Já si to užila náramně!
