Člověk cestuje po celém světě a poznává nové kraje, ale je pravdou, že o některých místech tady v Česku ani neví. Vysočina byla pro mne vždy hodně o běžkách a pár místech, kde už jsme běželi závody, ale nedávno jsem tu objevila nové tipy, které jsou skvělé nejenom pro běžce, ale také pro cyklisty, milovníky adrenalinu a pro ty, kteří si tady chtějí odpočinout!
Naším prvním cílem byla vesnička Vír, ukrytá v krásné krajině Žďárských vrchů. Milují ji hodně Brňáci – je to super místo na cyklistiku a z Brna je to jen pár kilometrů okolo Svratky a taky tady svoje užijí milovníci lezení, ferrat a adrenalinu – v zimě je tu prý největší ledopád určený k lezení na ledu v Česku. Hned po příjezdu jsme se ubytovaly v krásném novém Resortu Vír – moderním, přesto citlivě zasazeném do přírody a s nádhernými výhledy na okolní krajinu, který se nachází kousek od Vírské přehrady. Vírská přehrada je mimochodem zásobárnou pitné vody a není přístupná ke koupání, ale její okolí je rájem pro běžce, cyklisty i turisty. Celá oblast Žďárských vrchů je chráněnou krajinnou oblastí, takže o nádhernou přírodu tu rozhodně není nouze.
Ještě než jsme si stihly pořádně vybalit, tak místo organizovaného cyklo výletu ( ano, to kolo a zvlášť v terénu, fakt není můj kamarád) jsme jako dvě vášnivé běžkyně raději zvolily běh a daly se směrem k přehradě. Nejprve to bylo z hotelu prudce dolů, chvíli rovinka okolo řeky a pak prudce nahoru až k přehradě, okolo které vede hezká lesní stezka s nádhernými výhledy na vodu. Je to ideální trasa pro všechny, kdo mají rádi přírodní terén, mírné převýšení a výhledy. Jenže se začalo pěkně mračit a obloha byla už tak černá, že jsme to raději obrátily, abychom se vyhnuly bouřce a stihly jsme jen tak tak.
Cyklisté z naší skupiny už to měli i se sprchou. Večeře v resortu byla dokonalá, avšak jestli tu něco můžeme opravdu vřele doporučit, tak je vyhlášený čoko dezert zvaný „Kámen“. Čokoládová pěna, která se rozplývá na jazyku a připomíná tvarem i barvou kámen a je přelitá ovocnou omáčkou. No ach! Nic tak lahodného jsem už dlouho nejedla a ještě teď se mi při vzpomínce sbíhají sliny.
Ve Víru také jedna velmi zajímavá věc – Továrna Vír, což je kreativní a sportovní centrum přebudované z bývalého průmyslového areálu. Můžete si tu půjčit kola, dát si tu něco k pití nebo něco malého k jídlu, pracovat na notebooku nebo se rovnou vrhnout na jednu z ferrat, které vedou po skalách hned za Továrnou. A pro odvážnější je tu naprostá pecka: seskok z 36 metrů vysokého komína! Je to prý pořádný adrenalinový zážitek. Já jen koukala s respektem zdola, ale je možné. My tak odvážné nebyly, ale s Mončou nás lákalo si z komína aspoň slanit nebo zkusit nějakou lehčí ferratu, ale počasí nám bohužel zhatilo plány.
Druhý den jsme začaly pořádnou „rozcvičkou“. Vydali jsme se s našimi známými ze skupiny na Rossiho vyhlídku nad resortem. Jmenuje se podle Jaroslava „Rossiho“ Homolky, místního sportovce, horolezce, otužilce a nadšence do přírody, který byl duší mnoha sportovních aktivit ve Víru. Jako výraz úcty mu bylo toto místo zasvěceno. Bylo to pěkně prudké a někdy až horolezení. Avšak nahoře to bylo úžasné – moderní kovová konstrukce se dřevem nás hned z rána uchvátila krásný výhledem na krajinu, na meandrující řeku Svratku, okolní kopce, vesničku i lesy v dálce. Byla to ideální odměna po ranním stoupání a výborný start dne. Dolů to bylo ale o dost náročnější než nahoru, ale zvládli jsme to a pěkně se zapotily! Už jsme se nemohly dočkat snídaně! A ta na terase resortu také s výhledem stála fakt za to.
Ještě než jsme se vydaly o kus dál, na konci vesnice Vír jsme zastavily u zajímavé historické památky – Vírského mlýnku. Je malý dřevěný vodní mlýnek umístěný na potůčku u silnice vedoucí z Víru směrem na Bystřici nad Pernštejnem, který slouží jako turistická atrakce i symbol technické zručnosti místních obyvatel. Postavil ho v roce 1979 Jan Holeček, místní kutil a bývalý zaměstnanec elektrárny, a od té doby mlýnek funguje bez přerušení pouze díky síle vody a pouští ho tu co půl hodiny. Trošku mi připomínal hýbající se betlém, bylo zajímavé pozorovat postavičky, jak každá dělá něco jiného. Mlýnek je volně přístupný a bude se určitě hodně líbit zejména dětem.
Dalším místem našeho výletu byla kouzelná Telč, která je zapsaná na seznamu UNESCO. Je to pohádkové město, které zná snad každý z výletů ze základní školy nebo zahradu zámku s legendární pohádky Pyšná princezna, kde princezna Krasomila chce po králi-zahradníkovi, ať jí zaváže střevíc. Historické centrum s náměstím s barevnými domy s podloubím je prostě výletová klasika a nikdy se neomrzí.
Krásné je vidět město zeshora, z nějaké z věží, které střeží náměstí. Oblíbená je vyhlídla z věže kostela sv. Jakuba, s panoramatickým výhledem na historické centrum, rybníky, památky a křížové cesty. My se s Mončou vydaly na románskou věž sv. Ducha, která je hned u skvělé kavárny s bistrem Friends, kde si daly skvělou ledovou matchu, která nám dodala energii na výstup věže, kde jde krásně vidět náměstí a doporučujeme pak sejít úplně dolů a malým vchodem projít až do kostela Svatého ducha.
Skvělé to je i v areálu Panského dvora, kde nejenom skvěle vaří, ale tu celý komplex budov s různými aktivitami pro malé i velké. Z původních zanedbaných hospodářských budov vznikl po rekonstrukci moderní areál pro turisty i místní, který si zároveň uchoval historický ráz a atmosféru. Velkým tahákem je indoor lanové centrum, kde je i lezecká stěna a možnost trénovat drytooling – disciplínu inspirovanou zimním lezením, kde se používají cepíny a mačky na umělé či dřevěné překážky, ale v prostředí bez sněhu a ledu. V prostorách je také expozice o životě na historickém panství, kde najdete vše od zemědělských strojů přes koňské povozy až po příběhy lesnictví a rybníkářství. Děti si užijí interaktivní prohlídku s hravými úkoly a zaslouženou odměnou, nejmenší pak nadchne herna U zvířátek se spoustou prolézaček a kolotočů. Super je si tu projít také smyslovou zahradu, s bylinkami a květinami. Nás tady ale jako aktivní sportovkyně lákal místní venkovní wellness. Malá sauna, káď s ohřívanou vodou dřevem, ale hlavně výhled na výběh s daňky. To bylo opravdu originální a nádherné to musí být i zimě, když napadne sníh.
A když si chcete Telč užít i aktivně? Tak určitě cyklisté si tu přijdou na své – z Telče vede několik dobře značených cyklotras, a pokud nemáte vlastní kolo, dá se tu bez problémů půjčit. Běžci mohou vybíhat do okolní krajiny, klidné trasy vedou například kolem rybníků nebo do okolních lesů. Prostě Vysočina nezklame! Ať už na víkend nebo klidně na týden a my se těšíme, jak se sem zase vrátíme. Děkujeme za krásné zážitky! Více informací najdete zde.
