Šťastni jsou ti, co nemusí řešit váhu. Bohužel já mezi ně nepatřím a kolem sebe znám mnoho dalších, kteří i přes obrovské objemy tréninků a hlídání kalorií ne a ne zhubnout. Já už to jednou dokázal, ale povolil jsem a po letošních Vánocích moje váha silně úpěla, jen jsem se na ni podíval.
V minulém článku jsem popisoval, jak dopadl zátěžový test po pár týdnech s omezenými cukry a jak jsme nastavili výživu do dalších měsíců. Přišly mi desítky dotazů, jak to teda s tou stravou mám, jestli se nebojím vynechávat cukry a jak jsou cukry pro organizmus důležité. Proto jsem se rozhodl podělit se s vámi o to, jaký je vlastně můj jídelníček, jak jsem na něj přišel a proč si myslím, že sice není pro každého, ale pro mě je ideální.
Týden první – kdo uteče, vyhraje
Kamaráda Vláďu mi seslalo samo nebe. Sám kdysi musel kvůli zdravotním problémům zhubnout a tak mi u kafe v Mnichově poradil, ať zkusím nastartovat spalování ketodietou. Poradil mi, kde si sehnat jídlo, že není problém ho kupovat předpřipravené a tím se do ketózy dostat rychle a bezpečně. Jenže já jsem analytik a tak jsem začal pročítat všemožné dostupné informace o tom, jak sestavit jídelníček pro ketózu, jaká jsou rizika a kdy vlastně keto-dieta funguje.
- Nikdy s keto-dietou nezačínejte bez porady s lékařem
- Ketóza je nejúčinnější, pokud máte v těle hodně tuku. Pro doladění váhy je už její účinek minimální
- Cukry musíte omezit na pouhých 20-50 gramů denně (zjednodušeně řečeno se jídelníček smrskne na maso a zeleninu)
- Je potřeba doplňovat hodně tekutin
- Zpočátku budete nesnesitelní
Já se do toho opřel opravdu na sto procent. První dny jsem striktně vyřadil vše, v čem by mohly být cukry. Pro zjednodušení jsem si tedy dával 98% šunku, burger bez housky a hranolek – jen se zeleninou, steak se zeleninou a spoustu sýrů. Kdykoliv jsem dostal chuť na něco sladkého, mé duševní zdraví jistila parenica.
První tři dny se ještě žádné psychické problémy neprojevovaly. Pouze jsem neměl na nic energii, ale postupně jsem přestával mít hlad.
Po třech dnech mi prudce klesla váha, tělo se zbavilo spousty vody, takže i když byl na váhu efekt obrovský, vlastně jsem nezhubl. Zároveň se ale začal projevovat nedostatek cukrů. Tělo ještě nevyrábělo dostatek ketonu a nedokázalo z bílkovin dostatečně zásobovat mozek a ten se vztekal. V tu dobu to nejvíce odnášela Sonička. Byl jsem podrážděný a odpovídal jsem buď jednoslovně nebo podrážděně.
Za celý týden jsem vyběhl jen jednou a při tom jsem zvládl se Soňou pěkně pohádat.
Týden druhý – tělo i mysl si zvyká
Druhý týden a další významný pokles váhy, na konci druhého týdne už jsem celkem shodil 6 kilo. Krátké výběhy už se daly zvládnout. V jídelníčku se začalo objevovat více zeleniny. Většinu času už se se mnou dalo i mluvit, jen občas to na mě přišlo a bylo potřeba se mi klidit z cesty.
Na konci druhého týdne jsem absolvoval zátěžový test a kompletní analýzu. Výsledek byl překvapivě dobrý. Zároveň jsem ale naplánovali další pomalé navyšování příjmu sacharidů.
Týden třetí až pátý – už jsem zase v pohodě
Velmi pozvolná stabilizace jídelníčku znamená, že stále přijímám mnohem méně cukrů, než většina ostatních. Přesto ale dokážu navyšovat tréninkové objemy. Jsem daleko klidnější a po trénincích se cítím mnohem lépe, než kdy dříve. Váha už klesá jen velmi pomalu, zatím je celkový pokles 10 kil. K zelenině jsem přidal navíc také některé druhy ovoce, pro jistotu doplňuje vlákninu psylliem. Můj příjem cukrů se pohybuje okolo 100 gramů. Vypadá to, že takový stav je pro mě dlouhodobě udržitelný a nedělá mi žádné problémy a ani se nemusím nijak omezovat.
Pár tipů a postřehů
Od začátku mi při pocitu, že potřebuji cukr pomáhá 100% čokoláda. Jedna kostička spolehlivě zklidní tu nezkrotnou chuť.
Když jsem byl vzteky bez sebe, zachránil mě RedBull bez cukru. Spolehlivě ošálil moji hlavu a byl klid. Za celou dobu jsem k tak extrémnímu kroku přistoupil dvakrát.
Zbavit se obsesivní závislosti na cukru je pouhým omezováním extrémně těžké. U mě byla jediná cesta kompletně je na pár dní vyřadit z jídelníčku. Den co den jsem měl nutkání dát si housku nebo hranolky… Nezbývalo než to překonat a dnes už můžu beze strachu chodit kolem regálů s pečivem nebo McDonalda a dívat se, jak si Sonička dává zákusek.
Nízko-sacharidová dieta, na které teď jsem, není o tom, že bych nejedl žádné cukry ani o nějakém omezování. Jím to, co mám rád, pouze vynechávám pečivo, brambory, rýži, kukuřici a ovoce s velkém obsahem cukru. Naopak beze strachu jím jahody, maliny a borůvky. Všemožné saláty. Pokud máte podobný problém jako já, váš jídelníček se skládá hlavně z velkého množství vysoce-zpracovaných potravin s velkým obsahem cukru, zkuste je omezit, vždyť jen samotné přílohové brambory v denním menu vám dodají tolik energie, že už ten den nemusíte žádné jídlo, i když si dáte večer lehký trénink.
Nízkosacharidová strava není pro každého. Také přístup „hurá na to“, který jsem zvolil, není zcela ideální. Jenže já už byl ve váhové kategorii ohrožující zdraví, byl jsem závislý na cukru a své výkyvy nálad už jsem vnímal i já. Proto jsem se rozhodl pro tak radikální postup. Pokud se pro podobnou cestu rozhodnete i vy, věnujte čas přípravě a ověřte si s výživovým poradcem nebo lékařem, jestli je to pro vás ta správná cesta.