Náš nedělní trail Kokořínskem

Je až s podivem, jak málo je známá tak krásná oblast, jakou je Kokořínsko. Mnoho běžců vyráží z Prahy za opravdovými traily na Šumavu nebo do Krkonoš, ale přitom necelou hodinu jízdy autem, nedaleko od Mladé Boleslavi, leží malebná oblast s nesčetným množstvím cestiček, singletreků, technických seběhů i nedotčených zákoutí. A protože jsme byli na víkendu u přátel, kteří bydlí kousek odtud, naplánovali jsme si náš nedělní, 14 km dlouhý trail, právě tady.

Proč se vydat právě sem?

SOŇA:

Přes týden žiju ve velkoměstě a pracuje v kancelářské budově, tak pak o víkendu potřebuji načerpat energii z přírody. Trasu nám ukázali naši kamarádi – v lednu jsme ji s nimi šli jako výlet. A právě tady to je kompromis mezi výletem a tréninkem. Když běžím, tak trénuji, kochám se, jsem na čerstvém vzduchu. Nejvíce se mi tu líbí pískovcové skály, roubenky jako vystřižené z pohádky a běhání okolo vodních tůní. Je tu ticho, klid a sami ani nepostřehnete, že jste toho tolik uběhli. Kopečků je tu tak akorát ( řekla bych, že možná méně, než jinde) a hlavně téměř pořád běžíte na měkkém lesním povrchu.

MICHAL:

Mám rád skály, lesy a vodu. Na tomto okruhu se snoubí vše dohromady. Navíc je cesta okořeněna příjemnými seběhy a pokud mám chuť, mohu si dát navíc i prudší kopečky. Naopak pokud zrovna netrénuji, mohu trasu změnit na příjemný výlet na hrad a v létě na koupání. Co více si přát? To vše do hodiny od Prahy.

Jak trasa vypadá?

Jedna z lehčích tras vhodná i pro začátečníky a mírně pokročilé začíná u historického koupaliště v Mšenu. Odtud se trasa jen pozvolna zvedá k lesnímu divadlu. Za ním nabírá sklon, vede mezi pískovcovými skalami a vzrostlými listnatými stromy.

Cesta se klikatí, místy se zařezává do okolního terénu a běžec si může volit snazší pěšinku nebo si užívat přeskakování po kamenech. Nad divadlem na vás čeká palisáda s hlídajícími figurkami švédských vojáků – skvělé místo na vtipnou fotku.

Seběhy pak nejsou nijak krkolomné, přesto i milovník sešupů si tady najde to své. Způsob (rychlost) zdolání pak závisí na osobní odvaze a kvalitě obutí každého.

Po jednom ze seběhů, těsně před odbočkou u Vojtěchova, nepřehlédněte malou studánku. Z ní se můžete občerstvit čistou vodou, ta vám v teplejších dnech přijde vhod.

Po krátkém intermezzu na louce se cesta vrací do lesa, probíhá se nádhernými mokřinami se zrcadlovou vodou, tlejícími kmeny stromů, obrostlými mechem. Stále je na co koukat a cesta utíká neuvěřitelným tempem.

Po úseku s mokřinami přichází ukázka kokořínské architektury. Malebné chaloupky vyrůstající na zalesněných svazích jsou hotovým balzámem pro duši. Jen si dejte pozor na myslivce, neboť i zde probíháte mysliveckým revírem.

Trasa vás přivede až ke Kokořínskému dolu, kde ovine rybník, místo, které v létě svádí k zastávce na zaplavání – jestli se tu ale plavat může, nevíme. Po dalším kilometru se cesta vrátí mezi pískovcové skály. V těchto místech se najednou vše uklidní a k běžci proudí síla z nitra skal. I přesto, že běh velmi stěžuje písečný povrch, je tato obtíž ničím, proti síle, která je z těchto míst cítit.

Krátké stoupání už vede pomalu, ale jistě do Mšena, zbývají poslední dva kilometry – kousek po silnici a následně mezi poli a háji, zase zpět ke staré plovárně.

Trasu si můžou zdatnější běžci upravit tak, aby byla výrazně náročnější, v našem podání je na necelých 14 km stoupání 270 m. Na trase je jen minimum asfaltových přeběhů, ale přitom je běh za sucha zvládnutelný i v silničních botách.

Pro stažení klikněte pravým tlačítkem na stáhnout a zvolte uložit jako…