Po rozhodnutí běžet svoji první stovku – úplně sám v horách, jsem začal hledat pomoc oborníků. Těch, co mi pomůžou s trasou, tréninkem a výživou. Jaké jsem si vybral a co mi doporučili?
Prvním specialistou je Ondra Fejfar, jeden z nejlepších českých běžců. Ondra zná Krkonoše tak, jako jiní znají svůj vlastní byt. Při společné konzultaci jsme našli krásně běhatelnou trasu. Má převýšení asi 4000 metrů, vede z Harrachova do Jánských Lázní. Nevyhne se ani Sněžce a dalším krásným krkonošským místům. Samotnou trasu budeme ještě v nejbližších týdnech ladit.
Na trénování jsem zvolil specialisty, zabývajícími se tréninkem vytrvalostních sportovců. Nakonec jsem se dohodl s Petrem Kopřivou, ze společnosti intrenér.cz. Sám Ironman, který vytrénoval několik rekreačních sportovců ke zdolání této mety. Na začátku března jsme se tak za ním se Soňou vydali, abych abslovoval vstupní test. Ten měl tři části:
Vstupní pohovor (anamnéza)
Podělil jsem se s ním o svou sportovní historii. Ta byla celkem bohatá až do mých 15 let. Závodně jsem běhal, plaval a jezdil na kole. Poté však veškerý sport vzal za své a až do 35 jsem se hýbal jen minimálně. Až se zdravotními problémy jsem se začal znovu hýbat. O tom jsem psal ve svém článku „jak jsem zhubl 30 kilo“
Prohlídka celkového stavu pohybového ústrojí
Je celkem zřejmé, že ne vše je s mým tělem v pořádku. To se následně potvrdilo při pohybovém testu. Dosáhnout na zem v předklonu je pro mne naprosto nepředstavitelné. Mám zkrácené snad všechny šlachy a o síle mého core vlastně ani není co napsat. Petrovo významné pomlaskávání, když si mne prohlížel, dávalo tušit, že moje pohybové možnosti mají jisté rezervy. Petr raději zavelel: „Pojďme se proběhnout, více si řekneme později.“
Běžecký test na 1km
Lehkým klusem jsme se přesunuli do parku a tam mi Petr ukázal, jak se mám protahovat. Deset minut pečlivě, každý cvik nejméně 10 sekund. Pokaždé mě musel opravovat, že něco dělám špatně. I když samozřejmě vím, jak se to má dělat správně. Jinému poradím, ale já jsem jednak líný, a pak také sám sobě člověk strašně těžko vynadá, dělej to pořádně, neflákej to, nepodváděj. „Soňo, musíš na něj dohlídnout. Je strašně zkrácený a spoustu problémů má díky tomu. To se musí zlepšit!“ nakázal Petr. Po tortuře začalo konečně běhání. Nejprve několik krátkých rovinek pro kameru, aby se dal udělat rozbor. Běhat o chvilku déle, dal jsem tam maraton. Naštěstí mě Petr přerušil: „Vydýchej se, uděláme si test.“
Tak jo, jdeme na to. Jeden kilometr na 90%. Vybíháme, snažím se makat, ale mít ještě malou rezervu. Krátké trasy nesnáším. Tempo pod 4 mě děsí. První prudká otáčka, zpomalení v zatáčce využívám ke zklidnění tepu a znovu makat. Vysvobozují mě slova „OK, stačí.“
Na hodinkách je čas 3:49. „S tím se dá pracovat. Čas to není špatný“ odtuší Petr. „Tak fajn,“ pomyslím si: „Ještě, že tohle neběhám moc často, sprint není nic pro mě.“
Další diskuze je již o tom, jak se budeme domlouvat. Prostřednictvím webové aplikace intrener.cz budu dostávat tréninkový plán a hlásit, jak se mi ho daří plnit. Dostávám také jasné instrukce o nutnosti protahování a posilování core.
Po pár dnech na mne čeká v emailu rozbor běhu, vše se odvíjí od mého zkrácení a nadváhy. S tím musím pohnout. Moje snaha o kompenzaci problémů vede k zhoršení techniky. Sám na videu vidím, jak moc je potřeba se zlepšit.
Zároveň s rozborem dostávám první instrukce k tréninku. Většina je v prvním tepovém pásmu. To u mne končí na 122 tepech za minutu. V podstatě jde o rychlejší chůzi.
Jdu na to. Hodina běhu „šnečím“ tempem je ubíjející, ale cítím, že to má smysl. Nejen, že tím posiluji vytrvalost, hubnu, ale také pracuji na své psychice. Až poběžím stovku, vše bude velmi zpomalené, budu muset zaměstnat hlavu a vydržet i velmi pomalé tempo jen proto, abych se neutavil.
Oproti tomu trailový trénink, 10km v Kunraťáku, převýšení 400 metrů – to je pravý opak. Neustále musím přemýšlet, kde mám plíce a jak to utáhnu. Nikola, který tréninky vede, na mě neustále volá „Jedem Majkí, už si skoro nahoře pojď! Hop, Hop!“ Je to super, tohle mám rád, je to sice chvílemi bolestivé, ale nenudím se. I tohle budu potřebovat v horách se každý nastoupaný metr v tréninku bude hodit.
A co mě čeká teď?
Přede mnou je zátěžový laktátový test, abychom mohli ještě lépe zacílit trénink. Pak rozbor InBody, ke správnému nastavení stravy. Už se na to těším. Věřím, že až těch deset kilo srazím, budu se cítit ještě lépe a budu rychlejší. ( Sonina poznámka: a bude se mi ještě více líbit :-)) )
Připravujtete se na nějaký závod? Napište nám do komentářů, jak se chystáte vy.
1 komentář