Na co myslím při běhu

Ach ta moje hlava! Ovlivňuje mě tolik! Můžu mít poctivě natrénováno, ale když si ji postavím, tak to prostě nejde. Jindy se zase nestačím divit, co všechno dokážu. Co se mi honí za myšlenky, když běhám?

Běh miluji. Pokaždé je ale jiný. Už po pár metrech, co se rozběhnu, většinou vím, jaké to dnes bude. A někdy to jde tak ztěžka! Připadám si, jako bych na kotnících měla přivázané kameny a funím jako lokomotiva. Nejde to. Hlava stávkuje: dnes nemáš svůj den. Tady tě píchá, je horko a to chceš dát ještě dalších x kilometrů? Dívám se na displej hodinek. Běžím pomalu, kilometry neubíhají, metry neubíhají….je to dřina! Trápím se, trápí mne moje myšlenky. Bojuji se sebou…..

Jindy je moje hlava v pohodě. Když je zaměstananá, tak na běh nemyslím. Ani si neuvědomuji, že běžím, pohyb jde sám od sebe, připadá mi, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Vznáším se, jedna noha střídá druhou…..kilometry plynou, ale já je nesleduji. Nemám proč. Hodinky jsou pro mě v tu chvíli zbytečné.

Nejkrásnější pocit z běhání ale mívám, když jsou myšlenky jako sklo – průzračné, transparentní….žádné. Nemyslím na nic. Vznáším se, běžím, letím, jde to úplně samo…cítím ten nejkrásnější pocit. Pocit svobody a absolutního, neskutečného štěstí. Je to jako nirvána. Nedostavuje se vždycky, dostavuje se občas, ale za to je to to nejdokonalejší, co se dá při běhání zažít…..vnímám jen sama sebe, jsem v jiné dimenzi….

Největším prověřovatelem mé hlavy jsou ovšem dlouhé závody. Pomáhá mi, když si virtuálně, v duchu, proběhnu celou trasu….představujte si, jak probíhám cílem….věším si na krk pomyslnou medaili…v mojí hlavě je tak reálná!

Dělám to tak. Funguje to. A taky svůj mozek často oklamávávám a šidím. Je to, jako když rodič chce odvést pozornost malého, řvoucího dítěte: „Koukni, tady letí ptáček a tady jede na autíčko!“ Tak to já hlavu zase zaměstnávám přírodou, architekturou, krajinou, lidmi….vnímám jen to a ne pocity, že už nemůžu nebo kolik kilometrů mi ještě zbývá. Pomáhá mi také myšlenka, že neběžím závod, ale že mám normální trénink ( to se mi teď velmi osvědčilo u maratonu). V té chvíli jen trénuju. Nezávodím….běžím je sama pro sebe. A to je ono…. A jak to se svojí hlavou máte vy?