10 věcí, proč milujeme závody ( i když většinou nevyhrajeme)

Kdysi, když jsem začínala běhat, se mě můj táta zeptal, proč si nezaběhnu nějaký závod. Proč bych měla běhat závody? Trénuju přece pro radost! – říkala jsem mu tenkrát. Pak jsem si jeden závod zkusila, přišel další a další a pak jsem potkala Michala. Jedno víme jistě: jsme na nich závislí. Proč?

1. Baví nás studovat si trasu a propozice

Základem dobrého závodu je vybrat si ten pravý. Podle nálady, chutě, natrénovávání, trasy…Když je trasa hezká a zajímavá, ani nevnímáme, že běžíme závod. Jde to nějak samo a moc si to vychutnáváme.

2. Závod spojíme se zajímavým výletem

Pokud se zrovna neběží v Praze, plánujeme si většinou v místě závodu celý víkend. Takto jsme našli nádhernou chaloupku v Krkonoších, kam už jezdíváme pravidelně a máme tam vyběhané trasy všude kolem. Díky závodům poznáváme zajímavá místa nejem v Česku. Kdy se normálně dostanete třeba přímo na dráhu Formule 1?

3. Rádi se na závodech potkáváme s jinými běžeckými nadšenci

Moc příjemné je se vidět s kamarády a se známými, kteří také rádi běhají. Probereme s nimi trasu, vzájemně se vyhecujeme. Po závodě si sdělíme dojmy. Běželi přece to samé jako my!

4. Zbožňujeme atmosféru závodů

Kdo nezažil, nepochopí. Závody mají zvláštní atmosféru. Na začátku je mírně napjatá, plná adrenalinu, nervozity a očekávání. Když se proud běžců rozeběhne, cítíte se součástí davu. A ta skvělá nálada, spojená s únavou v cíli! To stojí za to!

5. Vychutnáváme si cíl

Pokud bych měla říct nejkrásnější okamžik závodu, je to vždy pro mne vbíhání do cíle. Už vím, že jsem to zvládla a že mám všechno za sebou. V cíli ze mě všechno padá, většinou mě tam čeká Michal a vítá mě tam. To je ten nejkrásnější okamžik, který se nedá ničím nahradit.

Pro Soňu bylo objevení závodů postupné, proti tomu já závodil od dětství, a tak bylo jen logické, že jakmile jsem začal znovu běhat, musel jsem i závodit. Vždyť i při tréninku se s kamarády hecujeme a předbíháme. Proto kromě předchozích mám ještě další důvody.

6. Milujeme pocit, když předbíháme

Přestože na stupních vítězů stojíme jen zřídka, vychutnáváme si předběhnutí každého jiného běžce. Naopak pokud se nějaký pokouší předběhnout nás, nedáme mu to zadarmo ( hlavně tedy Michal) . Mnohdy se tak společně vyhecujeme a v cíli si vzájemně děkujeme.

7. Užíváme si fandění

Je stále běžnější, že na závodech fandí nejen kamarádi, ale i náhodní kolemjdoucí. Je to úžasná podpora a neuvěřitelně dodává energii, když si můžeme plácnout s diváky. Je to více, než energetická tyčinka. Navíc pokud máme na čísle i jméno, nezřídka se stane, že zaslechneme i adresné fandění: „Michale přidej, jedu jedu!“ případně „Mikel, alez! Alez! Alez! Courage!“

8. Společně probíráme zážitky

Po doběhu závodu, cestou domů, nebo při večeři, probíráme, co jsme zažili. Jak se nám běželo, co se nám líbilo. Co příště musíme udělat jinak, koho jsme potkali. Prostě si celý závod užijeme ještě jednou společně.

9. Sbíráme medaile

Každá nová medaile je trofej. Vidíme za ní celý závod, dřinu, náladu. Je na ní místo a datum, takže to je vlastně takový běžecký deníček. Není nad to si občas medaile rozložit a vzpomínat na to, co jsme všechno prožili.

10. Překonáváme se

Když už běžíme závod, který už jsme kdysi absolvovali, chceme, aby náš nový čas byl lepší, než ten minule. Chce to zatnout zuby a dát do toho všechno!