Ano, vypadáme spokojeně a zamilovaně. Jsme. Ale taky máme na určité věci jiný názor, zvláště, co se běžeckých věcí týká. Jaké to jsou?
SOŇA
1. Jídlo
Řekla bych, že jsem trochu maniak na zdravou výživu. Né že bych nejedla čokoládu, zákusky a taky taková svíčková, to je lahoda, ale ve většině případů se dívám, co jídlo mému tělu dá. Jsem přebornice přes všechny superfoods, smoothie, raw stravu a nevím, co ještě. Když jsme s Michalem spolu začali bydlet, jedl to se mnou a říkal, jak je spokojený. V létě jsem si však všimla, že nějak nápadně často chodí nakupovat naproti do Alberta. Když u mě byla kamarádka řekla mi: A nechodí on se tam dojídat? Takže jsem na něho uděřila a zajistila jsem, že měla pravdu. To, co stačí mě, nestačí velikému Michalovi. A tak si teď jíme každý to, na co máme chuť. Michal přivírá oči nad mojí vařenou růžičkovou kapustovou ( kterou nesnáší i pohledem) a já přežiju vůni párků s hořčicí. Nastěstí ale hodně jídel milujeme oba. Třeba takové Mozartovy koule…hmmmmm….mňam!
2. Krok napřed
Když spolu běháme ( a to si fakt užíváme) musíme si sladit tempo. Musíme běžet úplně stejně. Moje hlava totiž nedává, když je Michal krok přede mnou. Mám dojem, že mu nestačím a musím ho dobíhat. „Tak si běž buď o dost rychleji a neber na mě ohled nebo utíkej vedle mě.“ říkám mu vždycky. Vypozorovala jsem ( dneska to taky tak bylo), že zrychlí zvlášť, když míjí a zdraví jiné běžce. Ach to mužské ego!
3. Cvičení
Už několik let cvičím každé ráno. Malou sestavu cviků na dodání energie z jógy a pak posiluji břicho a dělám kliky. Michal se s oblibou na mě dívá a vždycky říká: „Taky musím začít.“ Nezačne. A pak pěkně funí do kopců a říká: „Musím zhubnout, musím zhubnout, nesu si zbytečné kila navíc.“ ( jenže pak mi to v půlmaratonu i maratonu stejně pěkně nandá!) A taky nemá moc rád protahování před během – do toho ho vždycky musím nutit. Pak je ale nakonec rád, protože ho nic nebolí.
MICHAL
4. Rychlost
Tohle trochu souvisí se Soniným bodem č.2. „Už zase letíš, zpomal!“ tahle věta ať už je vyřčena kterýmkoliv z nás, nás provází snad na každém výběhu. Řekneme si: „Poběžíme pomalu.“ Fajn, jenže u nás je to tak, že se snažíme přizpůsobit tempu toho druhého, takže když jeden kousek zrychlí, zrychlí i ten druhý a po chvíli koukáme, že místo pomalého výklusu drtíme závodní tempo.
5. Poučování
„Jestli to nebudeš dělat pravidelně, tak to nemusíš dělat vůbec!“ No co vám budu povídat. Tuhle větu slýchám každou chvíli. Vždycky si řeknu: „No tak jo, tak teda nebudu“ Jenže mi to nedá, vím, že věci jako protahování, cvičení a zdravá strava jsou nutné. Jenže já jsem svou přirozeností rebel a beran, takže si prostě postavím hlavu a tvářím se, že neslyším.
6. Málo tréninků
Jsem zvyklý trénovat 5 x týdně, Soni stačí jen třikrát. Jenže co jsme spolu, zvykli jsme si, že kromě našich tréninků s Rungo.cz a Jdu běhat.cz, běháme společně. Já se tak snažím Soňu vytáhnout běhat častěji, bohužel vždycky narazím. Nechápu, jak jí to může stačit, když pak s tímto uběhne i maraton. Musím tak často vyrazit sám a to se pak vracím po pár minutách schlíplý, jako zmoklá slepice. Nejde to. Sám už prostě běhat neumím.