Osvoboďme běh

S nejrůznějšími sporttestery se roztrhl pytel. Jsou stále chytřejší, mají spousty zajímavých funkcí. Dříve byly doménou vrcholových sportovců, dnes je vidíme na rukou i úplných začátečníků, kteří si jdou zaběhat jednou za měsíc. Proč je tedy používáme a je to vůbec dobře?

Za poslední dva roky jsem testoval téměř všechny sportovní hodinky, které se v ČR objevily. Prověřil jsem je v různých situacích a musím uznat, že pokrok je za tu dobu obrovský.

Optické snímání tepu

I přes své nesporné nevýhody se dnes stalo snímání tepu ze zápěstí standardem, pohodlí a stále větší přesnost dokáže amatérskému běžci poskytnout zajímavá data. Může mu pomoct v plánování tréninků nebo zjistit zdravotní problém. Profík nebo poučený amatér, už je na tom hůře. Pokud chce běhat intervaly podle tepovky, stejně si zatím musí vzít hrudní pás, na to jsou zatím optické snímače pomalé.

Hlavně být smart

Chytré funkce, už i ty nejlevnější modely přidávají podporu notifikací, počasí, ovládání hudby, zkrátka máte na zápěstí to, k čemu jste dříve potřebovali mobilní telefon. Sice se bez něj úplně neobejdete, ale mnohdy vám to dává daleko větší svobodu, když jej máte schovaný v kapsičce, než když ho musíte mít přikurtovaný na paži.

Kam to běžím?

Navigace v hodinkách byla pro většinu před dvěma lety naprostým snem a výsadou několika nejvyšších modelů vrcholných značek. Dnes můžete nahrát trasu i do hodinek s cenovkou pod 4 000 (TomTom Runner3) a hned dva modely od Garminu podporují i grafické mapové podklady.

Na sport i do společnosti

Vzhled, tak tady výrobci udělali snad největší pokrok. Od plastových digitálek, které si vezmete jen, pokud chcete jít běhat, a to ještě někam, kde vás nikdo neuvidí, po opravdové hodinky z kovu a skla, které můžete nosit každý den. Dříve jste mohli poznat vrcholného manažera podle toho, že měl na ruce švýcarské hodinky, dnes má na stejném místě ten nejvyšší model sportovních hodinek, který je zrovna dostupný.

Tak co tedy?

Co to ale znamená pro nás běžce? Stáváme se závislými na číslech rychlosti, kilometrech, tepovce. To vše sledujeme každý den a snažíme se v tom najít nějaký systém. Ptáme se: proč jsem dneska běžel tak pomalu nebo proč jsem uběhl jen x a ne x kilometrů?

Myslím si, že občas bychom měli ty své sporttestery nechat doma. Jít jen tak běhat, poslouchat jen své tělo, zapomenout na to, že nevíme, kolik a jak rychle běžíme a užívat si ten vítr ve vlasech, zpěv ptáků a šumění lesa. Neříkám zahoďte hodinky – já to také neudělám. Jsou to úžasné hračky, které nám můžou poskytnout spoustu dat pro zlepšení tréninku, ale udělejme si občas den, týden nebo měsíc bez nich a užijme si svobodu.