Dřevěné chalupy, pasoucí se krávy, ovce a hlavně malebná příroda plná lesů a kopců – tak to je východní část Moravy, ze které už je to co by kamenem dohodil na Slovensko. A právě tady, v okolí Velkých Karlovic, jsme to krásně proběhali a taky tu běhat budeme. Proč zrovna sem si stojí za to zajet?
Protože pocházíme kousek odsud, tak jsme tuto oblast oba znali, zejména okolo Rožnova. Jezdili jsme tu i lyžovat, ale běhali jsme tady teprve před dvěma lety, kdy jsme sem dostali tip na krásný trailový závod Běhej Valachy.
Dvanáct kilometrů v terénu nám nepřipadalo nic až tak náročného. Avšak tato „dvanáctka“ byla těžší, než jsme si představovali – na malé vzdálosti docela velké převýšení. Ale trasa krásná a tak jsem si kopce vychutnali i tak. A těšíme se na zopakování i letos, na konci října, kdy se závod zase poběží. Jenže čekat ještě skoro dva měsíce se nám nechtělo, a tak jsme si tu naplánovali víkend a s ním kromě odpočinku ve wellness a také krásný běžecký výlet.
V hotelové recepci jsme objevili podrobné mapy Velkých Karlovic se značenými turistickými trasami. Vybrat si z nich může každý, okruhy jsou od 2,5 do 12 kilometrů. My se rozhodli zkombinovat dvě trasy: fotografický okruh přes rozhlednu Miloňová a pak delší 12 km okruh přes hotel Horal.
S mapou v ruce jsme vyběhli od hotelu Lanterna. Pěkný sešup po silnici odsýpal, jak se patří. První stoupání od místa startu závodu Běhej Valachy ale ukázalo naši slabinu – velkou snídani. Dobroty, které jsme si dali, nás začaly dost znatelně brzdit. Výstup k rozhledně, pěkné stoupání, tak bylo chvilkama o něco náročnější, než by nám bylo milo. Naštěstí nás z utrpení vytrhávalo krásné prostředí beskydských lesů.
Ze začátku nezbývalo, než snést počáteční asfalt. Po dvou kilometrech se naštěstí trasa stočila na lesní cestičku. Další dva kilometry vytrvalého stoupání, ale v prostředí, kde to prostě ubíhá. Blíží se poledne a teplota začíná stoupat. Dochází nám, že jsme udělali školáckou chybu – zapomněli jsme vodu. Ještě, že je čím zaměstnat hlavu a na žízeň přestáváme myslet.
Poslední stoupání a před námi se otevírá malá planina s krásnou dřevěnou rozhlednou. Soňa vyráží nahoru po svých, já vytahuji z batohu malý dron a „rozhlížím“ se s jeho pomocí. Výhled je tady nádherný. Okolní kopce máme jako na dlani, skoro se nám odsud nechce.
Nic naplat, běžíme dále. Teď ke krásné dřevěné zvoničce Cyrila a Metoděje, odkud je to už pořád dolů. Od zvoničky je kus trasy v protisměru závodu. Běží to skoro samo, až přestávám dávat pozor a je to tady. Trefuji kámen a kotník vypovídá poslušnost. Nic se nedá dělat. Měníme plány. Zkracujeme trasu a vracíme se po pouhých jedenácti kilometrech k hotelu. Pár bazénů a vířivka ale vše rychle zase napravila.
A pokud tady nechcete běhat sami nebo máte rádi výzvy, přijeďte na již zmiňovaný závod Běhej Valachy (více informací www.valachytour.cz). Uvidíme se tam a sami si zdejší trail pěkně závodně otestujete.
A jestli tady něco můžeme doporučit – tak to budou zdejší frgály z hotelu Lanterna – lepší jsme snad nikde nejedli. Ale nevynikají tu jen výtečnými koláči, ale celou kuchyní, na které se nám líbí, že je složená ze zdejších regionálních produktů (tradiční bio sýry, klobásky…) Určitě tu vyzkoušejte také krásný hotelový wellness. Je otevřený až pozdě do večera, takže přes den máte čas na všechny aktivity a pak už jen můžete v klidu relaxovat s výhledem do přírody. Soňa (i když je jinak přísná beauty redaktorka) nedá na Valachách dopustit na tradiční turecký hammam v hotelu Horal. Polévání teplou vodou, tělový peeling a masáž v bublinkách zajistí, že vaše pokožka bude miminkovsky jemná a vy se cítit jako znovuzrození. Tak ahoj v říjnu na startovní čáře!
