5 důvodů, proč miluji běhat na podzim

Hodně běžců právě teď ukládá svoje boty k zimnímu spánku a vytáhne je zase až na jaře. I když podzim zas až tak moc ráda nemám, na běhání ho přímo zbožňuji. Proč?

Teplota tak akorát

Léto mi občas dávalo pěkně zabrat, zvláště na závodech. Problém nebyl ani v nedostatečném tréninku, obtížnosti nebo v trase, ale v horku. Když byly totiž teploty příliš vysoké, moje tělo nepodávalo ten správný výkon. Teď jsou teploty ideální – nemusím být ani příliš navlečená, dobře se mi dýchá a soustředím se jen na trénink, který mi teď jde jako po másle.

Tma třídí myšlenky

Čím dál dřív se začíná smrákat. Líbí se mi ale, když se den láme. Příroda je v tu dobu krásná – osvětlená podzimním světlem, které je rozptýlené. Když se světlo změní na tmu, jsem tu jen já, moje tělo a běh. Více můžu vnímat samu sebe, svůj dech, kroky a vypnu i hlavu. A se právě v tuto chvíli nádherně čistí, jako když gumou gumujete papír. Je to taková terapie.

Běhám na lehko

Na podzim oblečení také moc nepotřebuji – stačí mi tričko s krátkým rukávem, lehká větrovka, dlouhé legíny a kompresky. Pokud jsou teploty do 15 stupňů, běhám v tričku a kraťasech – během se zahřeju a pak je teplota ideální. Líbí se mi taky, že když není takové horko, nemusím si s sebou brát ani vodu.

Vnímám kouzlo přírody

Když běžím, tak ráda nasávám, jak podzimní příroda voní – trochu po kouři, trochu po listí a trochu i po chladu. Hezké také je, když ráno od vody stoupá pára. A když pak listí zežloutne a zčervená, jsou některá místa v přírodě ještě hezčí, než jindy, takže se kochám. Bonusem běhů v přírodě pak také můžou být nalezené houby.

Nerozptyluji se

Když je světlo, nutí mě to na pěkných místech zastavovat a fotit nebo se kochat krajinou. Když běžím za tmy, více se koncentruji na běh a běžím v jednom kuse. Trénink je pak efektivnější.