Jaké to je, psát běžecký blog

Oslava druhého výročí našeho blogu nás vedla k zamyšlení. Dvěstě dvacet pět napsaných článků, stovky hodin psaní, neustálé přemýšlení nad obsahem, nad zlepšením, desítky schůzek, ospalé noci i veliká radost. Jaké to je psát blog?

Když běháte a máte rádi psaní, tak najednou zjistíte, že se o svoje zážitky a dojmy chcete dělit. Nechcete si to nechávat jen pro sebe. Slova musí ven.

Byl začátek října, my seděli doma v obýváku a najednou padla společná myšlenka – co o tom všem psát na blog? Byl to pro nás tak impulzivní a pozitivní nápad, že necelý měsíc trvalo a byl na světě náš blog. Dodnes nechápeme, jak jsme to všechno stihli – vymyslet název, udělat logo, vyladit grafiku, vymyslet rubriky a do každé před spuštěním napsat aspoň dva články. Povedlo se.

Nevěděli jsme, jestli tato cesta bude správná, ale cítili jsme to tak, že takto se chceme ubírat. Na nic si nehrát. Nejsme profesionální běžci a ani nejsme v běhu nejlepší. Ale to hlavní je, že nás běhání baví. Líbí se nám, že běhat může každý, kdekoliv a každém věku. Nejsme ani profesionální trenéři, ale tím, že často běháme, tak se nám určité věci osvědčily a bylo jich tolik, že už víme, co je dobré a co ne, co dělat a čeho se vyvarovat.

Psaní článků je krásné a baví nás. Někdy jsou však chvíle, že i my přijdeme unavení z práce, z tréninku a někdy z nás ta slova lezou těžce, hlava stávkuje, zejména, pokud se čas přehoupne přes desátou v noci. Jindy jde psaní samo, ale pak nás i pár hodin zdrží nahrávání fotek. Ráno pak článek otevřeme a někdy se nestačíme divit, kolik je tam chyb, které jsme v únavě neviděli. Rychle je opravujeme. Když pak u článků přibývají reakce, únava je ta tam a nabíjí nás to.

Co je na psaní nejtěžší? Ani ne tak to samotné napsání, ale vymyslet téma – aby bylo zajímavé a neopakovalo, aby tam byla nová informace. A jak se v psaní střídáme? Nemáme na to systém. Vždy to nějak vyplyne ze situace nebo často píšeme článek oba. Tím, že jsme holka a kluk, přijdou si na své obě pohlaví. Něco je tu pro ženskou část, techničtější věci zase zaujmou muže.

Dva roky jsou za námi. A my víme, že to za to stálo. Jak jsme psali ve svém příběhu v knížce Evy a Edy Prostě běž! Blog je takové naše dítě, které vychováme a snažíme se o to nejlépe. Roste, někdy je hodné a někdy zlobí. Vždy však stoprocentně víme, že ho hluboce milujeme a to si myslíme, že je na tom všem nejdůležitější. Co si myslíte vy?