Nemůžu běhat. Zn. píchá mě v boku

Když se neběžce zeptáte, proč neběhá, často se dozvíte, že je to i kvůli nepříjemnému píchání v boku. Měla jsem to tak i já. Ještě dnes vidím sama sebe: uřícenou, udýchanou a zlomenou v pase s tím strašným pocitem pod žebry při hodině tělocviku. Byla to muka. Jenže pak se něco změnilo.

Jiný začátek

Proč jsem po tolika letech kouzlu běhu propadla? Protože se píchání v boku nekonalo. Jak to? Čekala jsem ho hned na začátku. Jenže jsem měla u sebe odborníka. Tedy přesněji odbornici. Trenérka Dana mě poučila: „Ze začátku musíš běhat pomalu, tak, abys u toho mohla mluvit. Dýchej pravidelně, ale ani ne příliš zhluboka, ani ne moc povrchově. Nádech zkus nosem, vydechuj ústy, ale ne každému to hned jde.“ Držela jsem se jejích rad. Tempo pomalé, ale příjemné. Nádech nosem mi moc nešel, tak jsem dýchala pusou a jí i vydechovala. Pocit? Opojný! Píchání? Žádné! Celkový dojem? Neskutečný. Jde to, nebolí to, dělá mi to radost. Tak o tom to teda je.

Proč píchá v boku?

Příčin může být několik. Jak jsem už psala, může to být naříklad špatným dýcháním, moc rychlým neuváženým tempem, ale důvodů je více. I teď se mi občas stává, že píchání při tréninku začne. „Špatně dýcháš, moc povrchově a pořádně nevydechuješ.“ říká mi Michal, když běžíme spolu. To se pak začnu na svůj dech soustředit. Pomáhá mi, když dýchám do břicha a jakoby roztahuji spodní část hrudního koše – to mi zase poradila trenérka Tereza. Pomůckou na to, že dýcháte do břicha, je na něho položená ruka. Že to děláte správně uvidíte, když se ruka začne zvedat nahoru a dolů. Stačí jen chvilka a hned si to uvědomíte.  Jenže dýchání nesmí být zase přehnané, je to o citu, musí to být tak akorát. Píchání v boku mi také hrozí, když jsou velké mrazy. Nenosím ráda něco přes nos a přes pusu, takže dýchám „naostro“. To se ale snažím dělat nádech nosem – tím se ledový vzduch ohřeje a není tak štiplavý. Vydechuji pusou, raději delší výdech než nádech. Když dýchám špatně a už cítím malé píchání, opět mi pomáhá se na dech soustředit.

Slabý střed

Další příčinou píchání v boku můžou být slabé břišní svaly a vnitřní stabilizační systém „tzv. středu těla“. Já je posiluji jógou, a taky když každý den ráno cvičím, dělám na to jeden účinný cvik – tzv. prkno – nebo-li plank. Já v něm vždy vydržím aspoň minutu.

Můj tip:

Dýchání není důležité jen při běhání, snažím se ho cvičit i přes den. Když mám náročný den nebo cítím, že jsem ve stresu, dělám si malé dechové cvičení. Nadechnu vzduch nosem tak, abych dýchala do břicha – pět sekund. Pak na pět sekund dech zastavím a pak vzduch dlouze vydechnu pusou zase počítám do pěti. Pár těchto „koleček“ zmírní stres, vyčistí myšlenky a pomáhání mi to pak i při běhání.