Když v Indii řeknete, že byste chtěli malý soukromý obřad jen pro vás dva, věřte tomu, že tam tady vystrojí veselku, o které se vám ani nezdálo. Stejně, jako jsme to před pár dny měli my.
Když jsme minulý rok přemýšleli nad tím, kde budeme mít svatbu, líbily se nám dvě možnosti – na běžeckém závodě nebo jen tak sami dva na pláži v naší milované indické Kerale. Když jsme tu byli v dubnu, neustále nám naši známí říkali, že krásnou svatbu jsou schopní zorganizovat za pár dní.
Nakonec jsme se vzali v Praze na půlmaratonu a bylo to krásné. Na naši svatební cestu jsme letěli skoro pět měsíců poté, ale vyplatilo se kvůli období dešťů počkat. Avšak myšlenka, udělat si po svatbě jen takový malý slib ve tradičním keralském oblečení – v sárí a v oblečku pro muže – v mundu, nás neopouštěla a řekli jsme o ní našim indickým přátelům.
Jenže tady v Indii je svatba něco velmi důležitého. Tady nemůžete jen spolu randit nebo dokonce žít, tady to jde až po svatbě, navíc se svatbou řeší majetkové zajištění. Všude proto vidíte svatební salony, reklamy na svatební oblečení, svatební agentury. Prostě svatba to je tady jednou z nejdůležitějších životních událostí.
Svoji přesdtavu jsme řekli našemu kamarádovi Unnimu, který nám nabídl, že by to mohl být hinduistický svatební obřad v pravém keralském stylu. Že se o nic nemusíme starat ( kromě oblečení) a že nám vše připraví. Pro jižní Indii je typické sárí a obleček pro muže, skládající se z lněné košile a speciálně uvázaného kusu látky místo sukně, zvané doti v speciálně v Kerale se pak celému kompletu říká mundu. Barvy jsou slonová kost a zlatá.
Ačkoli jsme měli oblečení již z loňska, naši přátele Soničce nedovolili, aby se vdávala ve starém sárí a musela si pořídit zcela nový komplet. Dostala ho od našich přátel jako svatební dar. Celý jeden den jsem tak strávili výběrem a zkoušením sárí a doplňků. O samotný obřad a vše kolem se postarali dílem naši přátelé z Concord Exotic Voayages a lidé z Marari Beach Resortu, kde jsme bydleli a kde je opravdu nádherné prostředí – malé vilky v palmovém háji s výhledem na oceán.
Konečně nastal náš den. Hned po snídani za Soničkou dorazily čtyři indická děvčata, aby jí poradily a pomohly s oblékáním sárí, s indickým líčením i celkovým vzhledem, aby vypadala jako pravá keralská nevěsta.
To já to měl značně jednodušší – kamarád Unni a další dva zkušení keralané mi jen pomohli správně uvázat doti a měl jsem hotovo. 
Pak už jsme jen čekali na Soničku, po hodině a půl příprav vyšla z našeho bungalovu jako princezna. Ve vlasech jasmínové květy, šperky, šaty jí sedly jako by nikdy nic jiného nenosila. Prostě nádhera.
Stihla to tak akorát, abychom si udělali pár fotek a už se stavěl svatební průvod. Živá hudba, před námi ženy se svíčkami a květy. Za námi kamarádi a další hoteloví hosté, kteří se ke svatbě přidali.
Přicházíme k překrásnému svatostánku, kde na nás už čeká náš hinduistický oddávající. Co dělat a jak se pohybovat, nám radí sám generální ředitel resortu. Sundat boty, několikrát obejít oltář, pak si sednout vedle oddávajícího, následuje složitá procedura samotného obřadu, prožíváme ji jako ve snu.
Minuty ubíhají a najednou mám Soničce uvázat tálí – tradiční šperk, bez kterého se žádná indická svatba neobejde, na tři uzlíky, jako symbol naší lásky. Malý zlatý plíšek na oranžovém provázku. Krásný symbol. Pak už jen vyměnit prstýnky, muži na pravou ruku, ženě na levou ruku a celý resort nám tleská. Opět obcházíme oltář. Pak požehnání, polibek a ta krása je za námi.
Vlastně ne. Ještě rozhovor do keralské televize a pak přichází to nejtěžší, svatební hostina. Podává se slavnostní sadhya – tradiční jídlo servírované na banánovém listu, které se jí rukama – tedy pravou rukou. Bojujeme s tím, Sonička lépe, já hůře. Personálu se mě zželí a dostávám lžíci.
Zážitky jsou něco, co vám nikdo nevezme. Proto si je užíváme plnými doušky a máme štěstí, že máme kolem sebe rodinu a přátele, kteří nám pomáhají naše ztřeštěné nápady realizovat. Bez nich bychom nezvládli ani naši první svatbu na půlmaratonu, ani tu druhou v Kerale. Jsme rádi, že jste v tom s námi a věříme, že vás některé naše nápady inspirují.
To je krása 🙂 můj přítel je z Indie, ale je jiný než ostatní… Je křesťan a od většiny indů se liší nejen náboženstvím, ale i jeho přístupem a znalostem Evropy a moderního západního světa. Většina jeho rodiny jsou hinduisté, jsou milí a neustále se těší, až jim v rodině přibyde dívka z Evropy. Jeho maminka je moooooc hodná a když mě přes videohovor a chat poznala, tak hned věděla, že nejsem falešná či špatná, a s radostí nám povolila být spolu, i když to v Indii obvykle možné není. Můj přítel má ale štěstí na svoji rodinu. Seznámili jsme se v jedné online hře, kde skoro všichni kromě mě chtěli randit, já však všechny odmítla. Všechny až na jednoho, o kterého jsem vlastně musela bojovat, protože moje láska k němu se projevila celkem pozdě. A teď jsem moc ráda, že ho mám. Studuje ekonomii a účetnictví, jeho snem je stát se váženým mezinárodním byznysmanem. Plánujeme dvě svatby, jednu v kostele v ČR, kam pozveme několik hostů z Indie, a jednu neoficiální v Indii, což bude vlastně oslava s velkým počtem hostů v tradičním stylu, ale bez hinduistických náboženských prvků (modliteb a tradic týkajících se hinduistických bohů). Už se nemůžu dočkat 🙂