Jak běháním objevujeme svět

Běhání nás často naplňuje samo o sobě. Někdy ale potřebujeme výzvy, které se snažíme dosáhnout, překonáváme sami sebe a posouváme své hranice. Jindy obujeme boty a vyrážíme objevovat nová místa.

Krása běhu spočívá ve svobodě, svobodě zvolit si směr, tempo a vzdálenost. Okolí svého domu sice známe, ale když vyběhneme o pár kilometrů dále, stoupá počet možností, kam odbočit, kde zkusit přeskočit nějakou překážku a najednou se před námi otevírá zcela celý nový svět.

Jabloňový sad, kde už léta nikdo stromy nečeše. Pohádkový les jako vystřižený z knížek Boženy Němcové. Stačí otevřít oči a dívat se kolem sebe. Najednou zjišťujeme, kolik toho nevidíme, když jen o pár metrů dále jezdíme po dálnici.

Co nás na tomto objevování ještě více baví? Změny, když některými místy běžíme uprostřed léta, posekaná tráva nám dovolí proběhnout jinými místy, než když na podzim pomalu začnou řídnout keře a otevřou další nevídané cestičky, přes které prosvítá zlatavé slunce. V zimě pak sníh vytvoří další nečekané scenérie a my tak s každým během nacházíme nové pěšinky, nová zajímavá místa a ta stará se v jiném světle proměňují a kouzlí další a další variace, ne jen čtvero ročních období, ale stovky variant stejného obrazu.

Pokud jste to ještě nezkusili, teď je ta pravá doba. Podzim je nejproměnlivější, pomalu se také objevují nové stezky, po kterých se můžete vydat a začít objevovat nové světy. Stačí se jen na každé místo podívat novýma očima, oprostit se od předchozích vjemů a rázem vidíte cesty i tam, kde jste je do té doby neviděli.

Napsat komentář