Foto: Puma
S mistryní světa v boxu Fabianou se osobně známe z projektu Puma DoYouStories. Na první pohled klame tělem: působí křehce a jako panenka. Ale to jen na oko – pod jejími pěstmi se soupeřky jen kácejí. A k tomu, aby byla nejlepší na světě, ji pomáhá také běhání. Proto jsme ji vyzpovídali.
Zápasíš v boxu. K čemu je ti u tvého tréninku běh?
Box je komplexní sport, kde mimo to, že musím umět dobře trefit soupeře, plně se soustředit na výkon, perfektně se naladit po psychické stránce, podstoupit nějakou tu dietu, tak musím mít i fyzičku. A jak ji získat zaručeně nejlépe a nejrychleji? Samozřejmě, že běháním! Takže běh je jednou z mých častých tréninkových jednotek.
Jak často běháš a kolik kilometrů naběháš?
U nás boxerů je to složité a rozmanité. Záleží to hlavně na fázi přípravy, ve které se momentálně nacházíme. Když je to období volna mezi zápasy, běháme spíše delší trasy (u nás cca 12-21km), pro nějaké to udržování se + jsou to nějaké běhy na pásu v rámci kruhových a kondičních tréninků. Dohromady to dá třeba 30-40km týdně. Ve fázi přípravy přidáme pak 400m a 800m běhy na stadionu, které se časově akorát shodují s délkou našich boxerských kol. Tam třeba trénink vypadá tak, že si zaběhneme 12x 800m nebo 6x 800m, 6x 400m a 6x 200m. A ještě k tomu zařadíme více pro nás středně dlouhých běhů kolem 8-10km. V konečné přípravě týden před zápasem toho naběháme nejméně. Je to třeba jen 10km + sprinty na stadionu. Tam je to většinou 12x 50m, kde už se snažíme přejít v přípravě do rychlosti a výbušnosti.
Jaké jsou tvoje trasy? Je to spíše silnice nebo trénuješ v přírodě?
Naše trasy se různí. Nějčastěji využíváme naší krásné přírody na severu a běháme v lesích do kopců. Když potřebujeme klidnější trénink a rovnější terén, využíváme dlouhou cyklostezku podél řeky. Na intervalové tréninky chodíme na ovál na městský stadion, a když venku přituhne, tak je naší záchranou běžecký pás. Nejraději ze všeho mám ale právě ty lesní cestičky.
Co tě na běhání nejvíce baví a co při něm naopak nemusíš?
Baví mě, že mám čas se kolem sebe rozhlédnout. Vidím spousty věcí, kterých si třeba při jízdě autem nevšimnu. Miluju vůni lesa, čerstvého vzduchu, a toho skvělého pocitu, když zdoláte cíl, který jste si před během stanovili. Musím se ale přiznat, že úplně nejvíc mě baví běhat na závodech. Podám tam ty nejlepší výkony, protože jsem hrozně soutěživá, a prostě chci všechny předběhnout. Co naopak nemusím, je konkrétně běhání na oválu. Připadám si tam, jako křeček v kolečku, a jen odpočítávám minuty, kdy už to utrpení skončí. Hrozně špatně se mi na takové tréninky vstává, protože vím, že na stadionu nic nového neuvidím, a musím se tam soustředit jen na ten výkon. Na druhou stranu, když zlepším časy, zahřeje mě to u srdíčka.
Co si myslíš, že tě odlišuje od tvých soupeřek?
Nejsem boxerský talent, nemám dokonalou techniku, ale jsem ve sportu hrozně cílevědomá a jdu si za svým. Prostě se zakousnu a nepustím se, dokud toho, co chci, nedosáhnu. Vím, že musím makat mnohem víc, než právě ti talentovaní. Musím si to prostě a jednoduše vydřít. Dělám to srdíčkem a nic nikdy nevzdávám. To si myslím, že mě od soupeřek nejvíce odlišuje.
Máš nějaký recept, jak lépe po tréninku regenerovat? Co děláš ty?
Já jsem zastáncem dlouhého a kvalitního spánku. Připadám si občas jako důchodce. Přijdu kolem půl osmé z večerního tréninku, najím se a v pyžamu skáču do postele. Než skončí první seriál, tak já mám už dávno půlnoc. Občas, když mám čas a tu možnost, tak si jdu na hodinku zchrupnout i po ranním tréninku, a když se probudím, tak si říkám, že to byla nejlépe využitá hodina, protože se cítím naprosto skvěle.
