Běhání, i když by mělo dělat radost, je mnohdy velkým strašákem. Hlavně začínající běžci jich mají nepočítaně a jen velmi těžko se s nimi vypořádávají. Co neustále slýcháváme okolo sebe?
Strach 1: Někdo mě uvidí
Suverénně nejčastější strach snad všech začátečníků, žen a dívek, ale také mnoha mužů. Ta představa, že všichni umí běhat a já s tím břichem budu muset vyjít ze dveří v běžeckém, navíc všechno to oblečení je tak svítivé, proboha ti se mi budou smát!
Tak na to rychle zapomeňte. Všichni jsme nějak začínali. Nikdo není dokonalý a už to, že se člověk pustí do toho něco dělat, ho dělá 1000x hezčího. Zkrátka není nad to vzít boty a vyběhnout. Co Michala opravdu ohromně posílilo, byla situace po třech měsících běhání, kdy ho zastavila sousedka a řekla mu: “Já na vás koukám každý den, jak běháte, udělal jste obrovský kus práce a vypadáte mnohem lépe. Nejvíce jsem ale obdivovala, že jste vyběhl a dal se do toho.“
Takže možná vás někdo uvidí, ale spíše vám bude závidět a ten, kdo by se snad i smál, tak za pár týdnů bude spíše plakat a závidět vám.
Strach 2: Zraním se
Oblíbené strašení rodiny a přátel, případně lékařů, kteří neběhají . to se pak těžko takový strach překonává. Jenže pokud se do běhu pustíte s rozumem, pomalu posílíte svaly, zpevníte klouby a riziko zranění se sníží i při zcela jiných činnostech, než je běh. Pokud nebudete zapomínat na základní pravidla o pomalém začátku a konci tréninku: rozcvičce po zahřátí a protáhněte se po skončení. Pak riziko zranění snížíte na úplné minimum. Rozhodně bude menší, než že si zvrtnete kotník pří chůzi po chodníku zahledění do mobilu.
Strach 3: Neudýchám to
Také to známe. Špatné dýchání může pěkně otrávit a znechutit běhání. Jenže toto souvisí s tempem. Většina začátečníků to na začátku přepálí a pak nemůžou popadnout dech a jsou hned zničení a unavení. Důležité je zvolit takové tempo, abyste u toho mohli v klidu mluvit nebo když jste sami, tak si zpívat a nezajíkat se. Když to půjde snadno, uvidíte, že se vám bude dýchat dobře a dobře se i poběží.
Strach 4: Nachladím se
Za tu dobu, co oba běháme, se nám nikdy nestalo, že bychom při běhání nastydli a to se přitom oblékáme málo, protože když se zahřejeme, je nám pak teplo a zbytečně se nepřehříváme. Nosíme ale funkční materiály, které dobře odvádějí pot, vrstvíme a v zimě jsme pořád v pohybu, takže se na nás pot neochladí. Protahujeme se doma v teple, hned pak jdeme do sprchy a do suchého.
Strach 5: Bude mě píchat v boku
Zkušenost, kterou má snad každý z hodin tělocviku: učitelé s minimálními znalostmi tréninkových metod, kteří místo, aby v nás podporovali lásku ke sportu, ji v nás spíše deptali. Nutili nás běhat sprinty, dvanáctiminutovky a podobné šílenosti, zcela bez jakékoliv přípravy a bez snahy vysvětlit, co máme vlastně dělat.
Přitom stačí opravdu málo. Rozbíhat se pomalu a pravidelně dýchat: jak se říká, až do břicha. Nezapomínat přitom ale na výdech, který musí být minimálně stejně dlouhý, jako nádech, aby se nám pěkně vzduch v plicích obměňoval. Pokud tuto zkušenost máte, soustřeďte se na dýchání, ať si na něj pořádně zvyknete. Potom už se píchání v boku nemusíte nikdy bát.