5 pravidel, jak se chovat mezi běžci

Když začnete běhat, stanete se součástí jedné velké sportovní rodiny. Co se v ní sluší dělat? Na co bychom neměli zapomínat a co by mělo být samozřejmostí?

Zdravíme se

Kdykoliv běžíme a míjíme v protisměru dalšího běžce, pozdravíme ho aspoň mávnutím ruky. Pokud ale běžíme „na pohodu“ jednoduché ahoj potěší, když je navíc spojeno s úsměvem, dodá takový pozdrav druhému spoustu energie. Občas se setkáváme s názorem, že „když trénuji tempa, přece se nebudu rozhazovat zdravením“. Ovšem rychlé pozdravení je i při tempovém tréninku dobré, protože v závodě také nebudou vždy ideální podmínky a toto malé rozptýlení nás učí, jak se rychle začít znovu koncentrovat.

Tykáme si

Běžci, ať je jim, kolik chce, si prostě tykají. Možná si na to budete ze začátku zvykat, ale v běžeckém jsme si všichni rovni – ať už se jedná o ředitele nebo třeba o studenta. Je to tak ve většině sportů a běh není výjimkou. Má to své nesporné výhody, pokud se něco děje při závodě, nemusíme přemýšlet, jak ostatní oslovit. Komunikace je tak rychlejší a upřímnější.

Pomáháme si

Ve sportu se každoročně udělují ceny fair-play, ale popravdě žádná cena by neměla být potřeba, pomoc při závodě, tréninku, ale i v životě by měla být naprostou samozřejmostí. Někdy jde o zdraví a je to naprosto jasné. Jindy jde jen o to, druhého podpořit, podat mu vodu nebo se rozdělit o energetickou tyčinku či magnézium. Zkrátka, když běžíme nebo jdeme kolem někoho, u něhož se nám zdá, že by mohl potřebovat naši pomoc, tak mu ji nabídneme.

Podporujeme se

Každý jsme nějak začínali, někdo jako malý v atletickém oddíle jako Michal, jiný se k běhu propracoval až v dospělosti, jako Soňa. Nikdy ale nezapomínáme na to, jaké ty začátky byly. Proto rádi běháme s úplnými začátečníky a pomáháme jim zvládat jejich cíle. Těší nás, že podobně to mají i běžci z úplné špičky a věříme, že takový přístup pomůže k rozhodnutí jít běhat i pro ty, kteří se zatím nezvedli třeba ze strachu, co na to řeknou druzí.

Respektujeme druhé

Nevíme, kde se to v lidech bere, ale často se setkáváme s tím, že někteří běžci snižují výkony druhých. Kritizují tréninkové metody anebo jinak urážejí ostatní běžce. Takoví by se vlastně ani neměli nazývat běžci. Tolerance a respekt k druhým je v tak svobodném a rovném sportu, jakým je běh, naprostý základ. Je třeba si vždy uvědomit, že je mnoho různých pohledů na stejnou věc, každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného. Není tak důvod druhého hned hanit, ale je lepší ptát se a snažit se pochopit.

3 komentáře

  1. To je docela zajimavy clanek. Ja treba taky nezdravim, kdyz bezim, pokud tedy dotycnyho znam, tak ano – pokud zrovna o necem nepremyslim. S tykanim je to osemetne, vykani vyjadruje respekt k cloveku – a pokud mi to dotycny nenabidne, tak mu vykam. Mam to tak i v bezecke skupine, kdy jsem poznala ruzne lidi. V jine skupine mi na rovinu rkly, ze si vsichni tykaji, tak to bylo jednodussi. Ja si myslim, ten kdo druheho pri behu shazuje nebo se vysmiva, ma problemy s vykonnosti sam a zavidi. To jsem poznala pri zenskem behu, nektery zensky misto aby presli do nizsi skupiny, kritizovaly ty rychlejsi a potom byla palba jeste na facu, kvuli tricku, kt pri teto discipline dostavas zdarma. Usmevne bylo, ze se toho behu zucastnily taky a tricko si vzaly.
    xx Vera
    https://simplelivingstylebyvera.blogspot.com/

    1. Ahoj Verko, no mas pravdu, ze je to nekdy osementne, ale kdo beha, tak se pri tykani neurazi. Ta historka je fakt silena. Moc Te oba zdravime do Rakouska, dneska jsme se z neho vratili. Bylo tam uzasne!

  2. O zdravení sa pri behu som veľmi dlho nevedel, ale keď som na to prišiel, myslím si, že je to úplne skvelá vec. Najmä ak človek chodieva behávať pravidelne a vytvorí sa taká komunita ľudí, ktorí sa míňajú každý deň 🙂

Leave a Reply