Běh je nádherný – působí na psychiku, zpevňuje tělo, ozdravuje. Jenže co dělat, když přijde krize a vy cítíte, že už vám nedělá tolik radosti? I my to známe. Tady jsou ty nejčastější situace, co se staly i nám:
Důvod č.1: Děláte to kvůli druhým
Běhání je nyní in a tak jsou sociální sítě plné závodů, tréninků i časů. Nyní vyběhnou i ti nejzarytější nepřátelé sportu. Proč sedět v koutě a nezkusit to taky? Když můžou ostatní, zkusím to i já a všichni budou koukat! Dalším z důvodů je začít běhat kvůli partnerovi – běžci, abyste byli spolu. Někdy se to prolomí a začne to bavit, ale někdy také ne. Dělat jen věci na efekt většinou nefunguje.
Důvod č.2: Ztratili jste motivaci
Tak tohle znám obzvlášť dobře. Nejprve jsem si chtěla zaběhnout svůj první závod, pak půlmaraton a rok poté maraton. Když jsem maraton doběhla do cíle, byla jsem šťastná, že jsem to dokázala, ale zároveň jsem pak vůbec nevěděla, kam dál. Utra závody mne nelákaly a najednou jsem cítila, že jsem na mrtvém bodě. Neměla jsem cíl a pro co trénovat. Naštěstí jsme s Míšou objevili krásné horské trailové a sky závody. Jsou náročné a tak má člověk stále důvod se zlepšovat a trénovat na ně.
Důvod č.3: Běháte stále stejně
Mnoho běžců, když začnou sami běhat, si určí trasu v blízkosti svého bydliště a neustále ji běhají dokola a stále stejným tempem. Znají pak už na trase každý kámen a je to nuda. Jak by ne. Znám to opravdu dobře – já při běhání musím vždy zabavit hlavu – buď zajímavou trasou nebo spoluběžcem – při pomalých a dlouhých bězích si s Míšou často povídáme a běhání tak utíká rychleji.
Důvod č.4: Nakládáte si toho příliš
Hlavně po zimě se u sezónních běžců objevuje takový nešvar – chtějí ztracené měsíce za každou cenu dohonit, a tak trénují každý den a velmi rychle. Úplně pak zapomínají na regeneraci a odpočinek. Tělo se začne bránit – buď bolestí nebo velkou únavou, či nemocí, takže pak stejně musí s běháním přestat. A pak je to začarovaný kruh, který po určité době přestane bavit, a tak se s během mnohdy pak práskne už napořád.
Důvod č.5: Běháte sami
Běhat sám má svá pozitiva: nikomu se nemusíte přizpůsobovat, děláte si, co chcete a jste jen se svými myšlenkami. Taky to máme také rádi, ale ne pokaždé. Běháme rádi ve skupině. Já například chodím každý týden na běžecké tréninky do Jdu běhat a dělám to tak už přes pět let. Proč? Líbí se mi řízený trénink trenérem, a také to, že mě ostatní běžkyně motivují. Sama bych se často nedonutila k takovým výkonům. Jenže tady chci být první, a tak ze všech sil zatnu a dám do toho všechno – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Často si s holkama i říkáme, jak ta druhá nás krásně namotivovala. A nemusí to být jen skupina – stačí se domluvit s kamarádem nebo známým – uvidíte, že vám to pak půjde lépe a bude to u zábava. Prostě stačí to jen občas prostřídat.