5 věcí, které se mi pěkně vymstily při běhání

Vypadají jako banality, ale dovedou běh pořádně znepříjemnit – sami jsme to si to zažili. Na co je potřeba si dávat pozor?

Jídlo před tréninkem

Když jsem začínala běhat, vůbec jsem nevěděla, jak mám jíst. Před běháním i po něm. Tak jsem to zkoušela a mnohdy jsem si hodně naběhla. Poslední velké jídlo si můžu dát nejpozději dvě hodiny před tréninkem, jinak se pak celou dobu, co běžím, cítím jako koule a vůbec mi to nejde. Běhat hladová ale také nemůžu, nemám pak energii. Osvědčila se mi proteinová kaše, kterou můžu sníst klidně půl hodiny před běháním. Neskáče mi v žaludku a naopak mě nakopne.

Nedostatečný odpočinek

Zjistila jsem, že se nic nemá přehánět a pokud se cítím opravdu velmi vyčerpaná a třeba vystresovaná, tak je lepší prostě nejít běhat. Pro tělo je to pak další stres. (nesmí se ale tato situace plést s lenorou). Něco jiného to je, když mám jen plnou hlavu něčeho  – třeba z práce, ze psaní, z učení, ze starostí. To pak běhání pomůže a krásně vyčistí hlavu. Je fajn běhat často, ale někdy si potřebuji i dát dny, kdy jenom lenoším a nedělám nic.

Nepřipravená technika

Stává se mi, že si někdy zapomenu nabít hodinky, sluchátka nebo třeba čelovku. Zejména u závodů mě to pak pěkně rozhodí, když nevidím kilometráž (tedy kolik toho ještě mám před sebou) a když mám před sebou dlouhý, nezáživný, rovný úsek a vypne se mi hudba. Ta mě totiž dokáže krásně nakopnout a udává mi rytmus kroků. Nejhorší to ale je s čelovkou. Neumím, na rozdíl od Míši, běhat ve tmě. Potřebuji vidět, kam šlapu, jinak si vůbec nejsem jistá a pak je to i nebezpečné.

Špatně zavázané boty

Zní to naprostá banalita, ale například i teď na Vltava Runu jsem se tím pěkně potrápila a zdržela. Vždy se snažím, abych si boty, zejména před závodem, zavázala na dva uzly. Jenže občas na to také zapomenu a pak je o průšvih postaráno. Přesně to se mi stalo na mém nejtěžším druhém úseku, kdy lilo jako z konve a bahnitá cesta vedla přes les, přes mokré kořeny, kameny a jehličí. Boty, každá zvlášť, se rozvázaly v ten nejnevhodnější okamžik – při seběhu a v bahně, takže jsem si tkaničky přišlápla a málem si rozbila nos. Navíc mě to rozhodilo z rytmu a se skřelýma rukama se mi pak i velmi špatně zavazovaly a zbytečně mi to přidalo na čase. Teď už testuji speciální tkaničky, které jsou pružné a toto by se mi nemělo stát.

Příliš moc oblečení

I když běhám dlouho, občas dělávám při oblékání školácké chyby a pak se mi běží špatně. Většinou je to v situacích, kdy se obleču moc. Venku to sice působí, že je velká zima, ale když se rozběhnu, za chvíli je mi velké teplo. Jenže někdy je venku tak nevlídně, že mám pocit, že se budu klepat zimou. Při běhu pak samozřejmě vrstvy odkládám a ty mi pak zavazejí v pase nebo se pařím jako papiňáku. Podle toho pak vypadá i můj výkon.

1 komentář

  1. Super clanek…nejsi jedina, kdo dela podobne chyby, i kdyz si jich vedoma, tak priste to bude lepsi. Napriklad pocasi, venku hezky, ale fouka silny vitr, tak se „dobre oblec“. Obcas neni na skodu vytridat beh jinym sportem, kdyz je toho opravdu moc – napr joga nebo plavani. Akku u hodinek prazdnou mam taky obcas, ale jaksi mi to po zraneni prestalo vadit.
    https://simplelivingstylebyvera.blogspot.com/

Napsat komentář