Proč neumím odpočívat

V posledních dnech si připadám, jako ve zrychleném filmu. Políčka mých dnů běží nadzvukovou rychlostí a já nic nestíhám. Jenže dnes mi na výběhu utkvěla v hlavě věta od trenéra Jacoba Bíny, se kterým jsme měli tu čest: když nebudete odpočívat, nezlepšíte se.

Své tělo znám. Přece jenom, jsme spolu už nějaký ten pátek. Je chytré a tak mi dává signály, když něco není úplně v pořádku. Jenže pak je tady hlava a ta, jelikož nahoře, tak často vše řídí a přehlíží, co tělo vysílá.

Vždy, když si mám představit, jak by vypadal můj ideální odpočinek, vidím se v houpací síti, buď v palmovém háji, kde za mnou šumí moře nebo klidně v bujné zahradě či v lese. Miluji se jen tak houpat a koukat se nahoru na nebo do korun stromů. Prostě nedělat nic.

Proč to neudělám? Svůj čas si teď řídím sama. Je na mně, kdy napíšu článek, kdy udělám post nebo půjdu na schůzku. Vždy jsem si říkala, že když budu pracovat z domu, tak si půjdu mezi psaním zaběhat. Kolikrát jsem to za ten rok a půl udělala? Jen párkrát. No není to škoda?

Můj a hlavně náš společný kalendář je naplánovaný k prasknutí až do října. Cestovní tašky prakticky nevybalujeme, jen vypereme nebo vyměníme věci. A právě dnes jsem si to uvědomila. Jsem to já, kdo si to takto všechno plánuje, jsem to já, která to může změnit. Ono se nic nestane, když prostě jeden den nebude na instáči příspěvek a článek holt někdy odevzdám o den později.

Bolestivá achlilovka, nepříjemná střevní chřipka. Náhoda nebo nebo signál od těla zvolni? Ptám se sama sebe a vím, že nejbližších několik dní budu hodně přemýšlet nad tím, jak si udělat čas na odpočinek a na samu sebe.

Už jste se také někdy dostali do kolotoče, který se točil tak rychle, že jste nemohli vystoupit a zdálo se vám, že každou chvíli z něj musíte vyletět jako konfeta? Dejte nám vědět, jak se vám daří najít rovnováhu mezi prací tréninkem a časem na sebe.