10 důvodů, proč jsme raději neměli začít běhat

Foto: Zdeněk Zatloukal, Nutrend

Každý pěje na běhání ódy. Jenže je tady pár věcí, které vám nikdo dopředu neřekne, jako nám. Jakmile však do toho jednou spadnete, pak už není návratu. Zn. My vás varovali!

Nevypadali bychom jako pásovci

To, že nejedeme na dovolenou na pláž, neznamená, že se neopálíme. Jenže jak? Závody běháme v kompreskách, k tomu kraťasy a krátký rukáv. Takže když pak člověk přijde na bazén v plavkách, vypadá jako pásovec: opálená kolena, krk, ruce od loktů dolů a když si zapomeneme vzít čepici, je vidět rudý skalp jako u Vinnetua.

Nemuseli bychom měnit šatník

Běhání má jednu nepříjemnou vlastnost: oblečení ve skříni se při něm povážlivě zvětšuje, a to klidně o dvě konfekční velikosti. Takže když člověk za dva roky zjistí, že místo XL musí nosit M, znamená to, že je třeba obměnit celý šatník. A to leze pěkně do peněz!

Neobíhali bychom dům jako magoři

Dělá to tak spousta běžců a ani my nejsme výjimkou. Když nám do plného kilometru na hodinkách chybí nějaké ty metry, obíháme náš domovní blok, aby tam bylo hezky celé, zarovnané číslo. Sousedé si pak ťukají na čelo, když nás vidí.

Neměli bychom tendenci začít každému tykat

Jsme tak mezi běžci zvyklí, že si všichni spolu tykají, že nám to ujede i u naprosto neznámých lidí. Chápeme však, že ne vždy se to hodí, zvlášť když začnete tykat nejvyššímu bossovi velké společnosti. Naštěstí běžecké hodinky často odhalí, že běhá i on a pak  je ruka v rukávě.

O dovolené bychom se váleli na pláži

Dříve nás bavilo jezdit k moři. To milujeme i teď, ale pod slunečníkem a s knížkou v ruce nás moc neuvidíte. Většinou, i ve velkém horku běžíme prozkoumat okolní krajinu a proběháme si místo křížem krážem. A nesmí tam být nějaký velký kopec – vždy nás totiž zajímá, jak to místo vypadá úplně zeshora. 

Měli bychom „normální“ svatbu

Dlouhé bílé šaty s nekonečnou vlečkou, družičky, které házejí pod nohy okvětní plátky růží a nejlépe romantický zámek – tak to byla vždy Sonina představa ideální svatby. Nikdy by nás ani jednoho nenapadlo, že se vezmeme v běhu a uprostřed půlmaratonu. Nikdy však neříkej nikdy.

Trávili bychom víkendy jako všichni lidi

Plánování našich víkendů vypadá obvykle tak, že je máme dopředu plné už na několik měsíců dopředu. Většinou je tam nějaký závod, kemp nebo běžecká cesta. Už ani nevíme, kdy bychom si jen tak zajeli do chatu, do kina chodíme jednou za rok a a výlety? Ty jsou jedině běžecké. Chodit pěšky je prostě otrava a to nás nebaví.

Nemuseli bychom se rozhodovat, na které závody nepůjdeme

Každý víkend je hned několik závodů. Chtěli bychom být na všech. Dost často jich hodně pořádají naši kamarádi. Jenže nejde stihnout všechno. Občas navíc potřebujeme odpočívat, takže s těžkým srdcem některé závody odříkáváme. Koruna, kterou si při tom házíme, je už pěkně ošoupaná.

Měli bychom volné večery

Přijít z práce a jít do kina, na procházku, na hezkou večeři nebo na párty, či si jen tak sednout k televizi, tak to my neznáme. Třikrát týdně máme výběhy a když nejdeme běhat s partičkou, tak jdeme spolu. Jsme závisláci. Nemůžeme prostě jinak. 

Vynosili bychom krásné hodinky

Jsme milovníky klasických natahovacích hodinek. Máme oba několikery a jsou to opravdu nádherné kousky. Jenže když je člověk běžec, moc si jich neužije. Nosí zkrátka sporttester „co kdyby“ a klasické hodinky začne hledat pouze, až když má jít do divadla a to taky ne vždy. Baví nás sporttestry i k šatům či k obleku – ten kontrast prostě vypadá dobře a každý ví, s kým má „tu čest“.

Jaké jsou ty vaše důvody, proč jste raději neměli začít běhat? Máte nějaké nebo to máte vše růžové?

Napsat komentář