Otestovali jsme: nejžhavější sporttestr Garmin FÉNIX 6X Pro – jedno překvapení za druhým

Výrobci sportovních hodinek stále přicházejí s novými modely jako na běžícím páse. Jedním z nich je i značka Garmin. Ten má ve zvyku aktualizovat své modelové řady jednou za rok. Protože letošní aktualizace vlajkové lodi Fénix vypadá na první pohled hodně zajímavě, musel jsme se ji podívat pořádně na zoubek. A protože se bavíme o vlajkové lodi, podívali jsme se rovnou na největší model Fénix 6X Pro.

Na co láká výrobce:

Výrazně zvětšený display 1,4“ s nárůstem o 36%

Při prvním seznámením mě tedy nic výrazně nepřekvapilo, zato mě na první pohled ohromil displej. I když se v úhlopříčce bavíme o rozdílu v desetinách palce, v reálu je 36% plochy opravdu ohromný skok. I kdyby to byla jediná věc, která se na hodinkách změnila, byl by to důvod uvažovat o změně. Nebudu ale jen chválit, je totiž vidět, že si Garmin ještě nechává rezervu a v budoucnu může jít ještě o kousek dále. Jemnost zobrazení totiž zdaleka nedosahuje dnešních možností a pár milimetrů se do aktuálního pouzdra ještě vejde. Limituje ho ale výdrž baterie a potřeba přicházet stále s něčím novým.

Větší výdrž baterie 60 hodin s GPS – tedy skoro dvojnásobek ve standardním režimu GPS

Výdrž baterie papírové hodnoty zní skvěle a v případě Garminu bych tomu docela i věřil. Už u Fénixu 3 jsem, když byly nové, dosahoval jen minimálně kratších dob, než udával výrobce. U 5 i 5plus tomu bylo nejinak. V tomto případě má ale důvod ke změně z předchozích modelů jen pravidelný ultraběžec. Pro běžné použití byly i předchozí hodnoty více než použitelné.

Vylepšený snímač tepu a okysličení

Optické snímání tepu, to je skvělá funkce pro denní nošení, případně orientační hodnota pro sledování stavu tréninku po doběhu, jenže jeho přesnost je hodně individuální. U Fénix5X Plus si například pulsní oxymetr nedokázal poradit s mým zápěstím, protože na mě dost špatně fungují i jiné optické oxymetry, nepovažuji to za chybu, ale spíše vlastnost tohoto způsobu měření. Na druhou stranu, samotná tato funkce se hodí spíše pro vysokohorské pobyty. Je tedy fajn, že ji nabízejí všechny aktuální modely, ale její praktické využití je jen pro úzkou skupinu uživatelů.

Pokud jde o samotné snímání tepu, zůstávám věrný hrudnímu pásu pro tréninky i závody a každé vylepšení optického snímání beru jako dobrou zprávu, ale nijak mě k pořízení nového modelu nepřesvědčí.

Nové softwarové funkce

Nové softwarové funkce jsou občas trošku opomíjeny, vždyť by je mohl Garmin dát i do předchozích modelů. Jenže protože to neudělal, jsou velkým lákadlem. Mě nejvíce zaujaly dvě funkce: PacePro a ClimbPro. Každý, kdo někdy plánoval závodní strategii, se s tím setkal. Jak mám spočítat tempo do kopce a jak z kopce. Kolik unesu a kdy už je to moc. Všechno za vás nevyřeší, ale pomůžou vám strategii zkompletovat a využít v závodě. Zatímco PacePro rozdělí trasu na menší úseky, buď na kilometry, nebo na úseky podle klesání a stoupání a těm podle sklonu navrhne optimální tempo. ClimbPro vybere z trasy pouze jednotlivá stoupání, podrobně rozkreslí jejich profil a zobrazí pro každé průměrný sklon.

Nový materiál skla

Modely se safírovým sklíčkem jsou v nabídce již dlouho, ale letos přibylo v základu sklo s vysokou odolností –  Corning Gorilla Glass. Rozhodování, jestli safír nebo Gorilla Glass není úplně jednoduché. Safír se sice hůře poškrábe, ale je křehčí. Gorilla Glass je oproti běžnému minerálnímu sklu odolnější také proti poškrábání. Můj osobní tip je tedy Gorilla Glass, protože ho mám vyzkoušené z mobilních telefonů a ty se v poslední době poškrábou jen velmi stěží.

U modelu Solar zvýšení výdrže solárním dobíjením

Funkce samotná mě sice zaujala – jako někoho, kdo miluje nové technologie, ale na druhou stranu je to zatím spíše technologická ukázka toho, co v budoucnu může být velmi zajímavé. Zatím tato funkce dokáže přidat cca 10% kapacity. To může být někdy dost zásadní, ale vzhledem k výdrži bez solárního nabíjení to není zásadní hodnota, která by hodinky posouvala na jinou úroveň použitelnosti. V budoucnu to ale může být zcela jinak.

Jak si vedly hodinky v praxi?

Ovládáním samotným, protože vychází z předchozích modelů se zabývat nebudu. Někomu vyhovuje, jiným ne, já si ho nemůžu vynachválit, proti tomu Sonička je věrná modelu Vivoactive, protože pro ni je na Fénixech tlačítek trošičku moc. Opět se ale zpřehlednilo menu přidáním piktogramů a rozdělením menu do logických celků. Widgety se díky většímu displeji zobrazují vždy hned tři pod sebou, v zjednodušeném zobrazení se základními údaji, pro další informace je třeba je rozkliknout. U některých je to na škodu, u jiných je naopak důležitá informace dostupná rychleji. Opět je to spíše o vkusu.

Hodinky jsem měl možnost otestovat při různých typech tréninku a několika závodech včetně ultra a na závěr speedhikingu v neznámém terénu. Takže dostaly opravdu pořádně zabrat a mohly ukázat co v nich opravdu je.

Připravit hodinky k provozu je sice jednoduché, jenže když se rozhodnete nastavit si úplně vše –  od zobrazení oblíbených polí v aktivitách, přes přidání platebních karet, nahrání své oblíbené hudby ze Spotify, nahrání Map míst, kde se chystáte na závody a výlety, nouzových kontaktů pro případ nehody –  to se opravdu trošku protáhne. Já mám navíc v hodinkách ovládání chytré domácnosti, takže jsem si na to vyhradil pár hodin a nastavoval a nastavoval a hrál si a hrál si.

Kdo chce začít využívat hodinky hned, zvládne to do 10 minut od vybalení. Kdo si s nastavením rád pohraje, stráví tím, stejně jako já, několik hodin. Odměnou mu jsou perfektně personalizované hodinky, které se vždy chovají tak jak si představuje.

První překvapení – školácká chyba

Po kompletním nastavení hodinek jsem se rozhodl hned na prvním závodě otestovat, jak zafunguje funkce PacePro. Našel jsem si GPX a v telefonu z něj udělal trasu pro navigaci a zároveň v něm strategii PacePro. Trasu jsem odeslal do hodinek a vyrazil. Jaké bylo mé překvapení, když místo informace o plánovaném tempu a zisku/ztrátě na plánovaný čas vidím pouze pomlčky. Trošku mě to rozhodilo, ale jinak jsem si užíval opravdu luxusního zobrazení na větším displeji. Více údajů na jedné obrazovce, přitom vše výrazně větší –  to se ukázalo jako výrazné zlepšení, hlavně v technických úsecích, kdy není čas se na údaje soustředit.

Svoji chybu jsem odhalil hned po závodě. Do hodinek jsem si totiž místo strategie PacePro s trasou nahrál pouze navigační data. Objevil jsem také důležitou funkci v nastavení PacePro. Kromě doladění tempa, nastavení úsilí do kopce volby úrovně negativního/pozitivního splitu (zda chcete běžet rychleji na začátku nebo na konci) je možné nastavit strategii ne po úsecích dlouhých 1 km, ale podle toho, jak se mění nadmořská výška. Trasa se tak rozdělí na úseky podle toho, zda jsou po rovině, jde o klesání nebo stoupání, případně jak moc je klesání/stoupání prudké.

Druhé překvapení – právě včas

S takovýmto nastavením jsem se vydal na stovku do Polska. Trasu jsem měl správně připravenou a v hlavě jsem si jen přehrával scénáře, jak využít strategii Pace Pro, když jsem v hodinkách objevil zobrazení segmentů ClimbPrp. Funkce původně určená cyklistům mě otevřela nový pohled na přípravu závodní strategie. Byl jsem zvyklý si před startem prohlížet výškový profil závodu, jenže na papíře toho není moc vidět, v hodinkách ještě méně, zejména u delších tras a v počítači to není vždy úplně praktické.

Funkce ClimbPro rozseká trasu na malé úseky a ty zobrazí v hodinkách s informací o délce a průměrném sklonu. Na základě těchto údajů je dobře vidět, kde se kopec láme, kolik a kolik má zlomů. Najednou jsem měl před sebou nástroj, po kterém jsem vždy toužil. Pro závod jsem si nastavil dvě speciální obrazovky pro PacePro a ClimbPro. PacePro se stala mojí základní obrazovkou, a tak jsem stále věděl, jak se vyvíjí moje strategie. Když jsem chtěl vědět, co mě čeká, přepnul jsme na obrazovku ClimbPro. Hned bylo jasné, ve kterém stoupacím úseku jsem, v jaké části, kdy přijde zlom a já si mohl podle toho doladit tempo podle svého pocitu, nejen podle rad hodinek.

Překvapení třetí – nesmrtelná baterie

S každými hodinkami, které jsem měl a testoval, jsem vždy musel počítat s limitem daným výdrží baterie. Některé se musely v průběhu závodu dobíjet, jiné vydržely tak tak do posledních metrů závodu a následně se odporoučely. V případě 6X Pro jsem strach neměl a oprávněně. Po 16 a tři čtvrtě hodinách v běžném GPS režimu, mě ukazovaly stav baterie více než 60 %. Nabíjel jsem po dalších čtyřech dnech, ve kterých jsem dalších několik hodin využíval i GPS. I přesto hodinky stále ukazovaly krásných 49% baterie.

Hodinky mají navíc jednu skvělou vlastnost, při každém nastavení nebo spuštění aktivity: zobrazují odhadovanou dobu provozu. Je tak snadné si přizpůsobit spuštěné funkce. Já po pár dnech vypnul pulzní oxymetr, protože jednak na mě nefunguje spolehlivě, pokud nejsem v horách nepotřebuji sledovat, zda se podmínkám obsahu kyslíku ve vzduchu mé tělo přizpůsobilo, a tak je tato funkce jen velmi výrazným žroutem baterie.

Navíc, pokud se chystáte na opravdu dlouhý běh, hodinky vás umí upozornit na blížící se vybití a samy se přepnou do úspornějšího režimu.

Překvapení čtvrté – mapy se dají používat

U všech minulých modelů jsem si užíval funkci navigování po trase, jenže tu jsem si musel připravit předem, nebo v modelu 5X plus si ji nechat spočítat v hodinkách, což bylo nepraktické a zdlouhavé. U 5X a 5XPlus jsem občas použil i zobrazení mapy, jenže na tom malém displeji to bylo spíše nouzové řešení. Hodně pomáhaly u naplánované trasy, že jsem si byl jist, kterou odbočku, bylo-li jich více,  zvolit. Jenže o víkendu v Jeseníkách jsem nic plánovat nechtěl. Vyrazili jsme jen tak do hor bez plánu. Když nás po hodině přepadl hlad, věděli jsme, že někde v okolí je chata s občerstvením. Jak ji ale najít? Přešel jsem tedy na mapu v hodinkách, chatu našel a pak už jsme jen sledovali cestičky a barvy značek, které k ní vedly. Stejným způsobem jsme se pak vraceli zpět do penzionu. Vyšší jemnost a kontrast zobrazení by nebyly na škodu, ale už teď je to skvělé, navíc oproti předchozím modelům je překreslování mnohem rychlejší a stíhá plynule posouvat trasu podle pohybu.

Moje resumé:

Fénix 6X Pro posunuly zase možnosti sportovních hodinek o pořádný kus dále. Ukazují také, že je stále co zlepšovat a že výrobci dokáží přijít nejen s líbivějším vzhledem, trochu lepší výdrží baterie, ale dokáží přijít s funkcemi, které opravdu pomůžou lépe zvládnout trénink i závod.

Před zahájením testování jsem se hodně rozmýšlel, jestli má smysl na nový model přejít a kdy. Po všech zkušenostech s novinkou i předchozími modelu si myslím, že přechod z Fénix 3 je jasnou volbou, z Fénix 5 také, méně jasné je to v případě modelu 5X Plus, který má stále co nabídnout a jeho výdrž je skvělá. Jenže mezigenerační pokrok i tady říká, že má smysl přejít na nový model, i když s nimi bych možná dokázal vydržet do příchodu příští generace.

Podělte se s námi jaký model sporttestru máte, jaké jsou podle vás jeho silné a slabé stránky, co by vás přesvědčilo k upgrade?