Běhat je tak krásné! Abychom si ho mohli užít, je jednou z nejdůležitějších věcí zdraví. A protože je každoročně říjen měsícem prevence rakoviny prsu, přinášíme příběhy dvou zajímavých žen – běžkyň, kterým tato nemoc vstoupila do života. Na svých příkladech ukazují ostatním, jak důležité věřit v uzdravení a jak je nezbytné se o sebe starat:
Příběh Zuzky Rusfelové z Českých Budějovic:
Jaký je váš příběh?
Můj příběh začal v roce 2013. V té době mi bylo 31 let a měla jsem doma 1,5 starého chlapečka. Na ultrazvuk prsu jsem šla preventivně na prosbu manžela dva měsíce po ukončení kojení. Možná zpětně jsem v místě nálezu cítila malou bulku, ale protože jsem byla brzy po kojení, nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Paní doktorka mi na ultrazvuku našla nádor, který se po biopsii potvrdil jako karcinom prsu. Vše nabralo rychlý spád a já podstoupila v červnu 2013 operaci, 4 chemoterapie v cyklu po 3 týdnech, v listopadu 2013 další operaci (kůži šetřící mastektomii) a následně 3,5 roku hormonální léčby. Hormonální léčbu jsem v roce 2017 přerušila, neboť jsem si přála ještě miminko. Po celou dobu léčby jsem se vůbec nechtěla vzdát myšlenky, že nebudu moct mít další dítě. Vzhledem k tomu, že jsem měla obrovskou podporu kamarádů a rodiny vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych to nezvládla a že bych tu už nemusela být.
Jak jste se s nemocí vyrovnávala?
Paradoxně mi závažnost situace došla až po léčbě. Vše mi docházelo postupně a já jsem se musela vyrovnávat se spousty vedlejších účinků léčby (hormonální léčba – umělý přechod, větší únava, blokování hrudníku). Díky MammaHelpu jsem se potkávala s ženami, které procházely stejně obtížným obdobím a tím jsem se s touto životní situací dokázala lépe vyrovnat. V současné době se setkávám s mladými pacientkami v rámci projektu Bellis určený mladým pacientkám s rakovinou prsu do 45let.
Jak to bylo u vás s běháním?
Běhat jsem začala až po léčbě v roce 2014. Chtěla jsem změnit životosprávu, víc se o sebe starat a dělat něco jen pro sebe. V podstatě až s nemocí jsem si uvědomila, že musím změnit přístup ke svému životu a okolí. Vzhledem k tomu, že se již běhal Night Run v Českých Budějovicích trénovala jsem na svůj první závod (AVON Běh na 5km) určený na podporu žen s bojem proti rakovině prsu. Začátky byly náročné, ale běhání mě pohltilo až o pár let později v rámci projektu „Zpět do kondice“ s mladými pacientkami po léčbě rakoviny prsu. V rámci projektu jsme se vzájemně podporovaly, zúčastnily se společně několika závodů, setkání probíhalo s trenérem a tím jsme získávaly lepší fyzickou kondici. S lepší fyzickou kondicí mě běhání nadchlo a v podstatě běhám stále. Neumím si už představit, že bych alespoň 2-3x týdně nevyběhla, že bych si nevzala na dovolenou běžecké boty a pokaždé když někam jedeme, přemýšlím, že by mě mohli třeba 10km před cílem vysadit a já doběhla :-). Možnost vyběhnout se vlastně odvíjí od toho, zda mám zajištěné hlídání. Někdy vybíhám i s kočárkem.
Kdy jste musela s běháním přestat a kdy jste zase začala?
S běháním jsem přestala většinou jen pokud jsem měla nějaké zdravotní problémy. Delší přestávka byla od března 2018 kdy jsem byla už těhotná a měla jsem obavy, aby bylo všechno v pořádku. Syn se narodil v listopadu 2018 a já poprvé vyběhla celá nedočkavá v březnu 2019. Během jara jsem ještě připojila k běhání jógu a pillates, abych se dala co nejdříve do pořádku a já mohla již od května běhat naplno. Asi jako každý běžec miluji pocit po doběhnutí, pocit že vůbec můžete vyběhnout, protože jste v pořádku a že jste dostala šanci dál žít. Díky běhu odbourávám i stres a když potřebuji vypustit páru vezmu si tenisky a prostě všemu uteču. Domů se vrátím s čistou hlavou, spokojená z výkonu a připravená se zase starat o své dva syny.
Co byste udělala nyní jinak, než kdysi?
Těžko říct co bych udělala jinak. Spíš až léčbou jsem se trochu zastavila. Uvědomila si, že se nemusím zavděčit všem, že nemusím být obklopena lidmi co mi berou energii. Začala jsem se o sebe víc starat, víc myslet na sebe. S léčbou jsem si taky uvědomila jak skvělé mám kolem sebe přátele, jak rodina dokáže fungovat a držet vás nad vodou. Samozřejmě, že po léčbě část známých a rodinných příslušníků odpadla, ale ti co při mě stály a držely mě po celou dobu zůstaly.
Co byste poradila ostatním ženám, aby dělaly?
Říjen je měsíc na podporu samovyšetření (.)(.). Stále častěji se objevuje onemocnění u mladých žen, proto je důležité, aby každá žena prováděla samovyšetření pravidelně každý měsíc. Tím že se na onemocnění přijde včas si může zachránit svá prsa a samozřejmě život.
———————————————————————————————————
Příběh Karly Otavové z Olomouce:
Jaký je váš příběh?
V roce 2007 jsem si našla bulku v prsu. V té době mi bylo 31 let. Pracovala jsem v zahraničí, slibně rozjetá kariéra, životních plánů až nad hlavu a najednou se všechno zastavilo. Nejdříve jsem potřebovala zprávu rozdýchat. Pak přišly na řadu slzy, no a potom pevné rozhodnutí, že to dám a vše dobře dopadne. Měla jsem velké štěstí, léčbu jsem zvládla dobře a dostala jsem druhou šanci na život. Během léčby jsem měla dostatek času přemýšlet , jak kvalitní život žiji a co je možnou příčinou mého onemocnění. Bylo toho hodně čeho jsem měla pocit, že dělám špatně a tak jsme si první začala plnit své dlouhodobé sny. První přišla na řadu má vysěná cesta po Evropě a pak přišly na řadu další sny, a další a další….až došlo i na běh.
Běhala jste před tím, než jste onemocněla?
Sport mi byl blízký již od dětství. Běhala jsem nejraději 1500 m. Ve škole jsem byla v běhání nejlepší. V zápalu práce jsem na běh postupně zapomněla, po nemoci a díky ní jsem se k běhu opět vrátila.
Jak to tedy s vaším během bylo?
S běháním jsem začala před třemi lety, V té době jsem pracovala v Mamma HELPu, jako koordinátorka, kde jsem měla možnost od roku 2010 pracovat. V rámci charitativnívh projektů jsem se potkávala s lidi, kteří nás svým během podprotovali. Jednoho dne jsem si řekla, že to také zkusím a jelikož jsem znamením lva, tak jsem se do toho pustila vší silou a krok zpět byl pro mě nepřijatelný. Začátkem března roku 2017 jsem začala s tréninkem a v červnu 2017 jsem se postavila na start Mattoni půlmaratnu v Olomouci. Ač jsem v rámci tréninků nikdy takovou vzdálenou neuběhla, na start jsem se postavila s tím, že to zkrátka uběhnu. A tak se i stalo. Samozřejmě, že je zapotřebí nějaký ten trénink + fyzička, ale já běžela s velkou radostí a chutí. Do cíle jsem doběhala za 2.29 hod. a kupodivu jsem ráno mohla i chodit. Od té doby běhám pořád. Běh se stal denní součástí mého života a jsem ráda, že si ke mě opět našel cestu. Naučila jsem se, že vše se děje z nějakého důvodu, a i když nám důvod není někdy hned úplně jasný, dnes už vím, že si k nám cestu najde, třeba ne hned, někdy je zkrátks potřeba si pěkně trpělivě počkat. Ale stojí to za to!
Je něco, co byste nyní udělala jinak, než v minulosti?
Začala bych na sebe více myslet. Nějak jsem na sebe po cestě životem zapomněla. Zapomněla jsem na své sny a přání. Nejen z práce je člověk živ. Prevence je určitě velmi důležitá a neměla by se opomíjet. Pro mě je velmi důležitý duševní klid. Být vnitřně srovnaná a spokojená s tím, co dělám. Když budu spokojená já, budou spokojení i ti, kteří vedle mě žijí. A to je má rodina, můj muž, který mi byl během léčby velkou oporou a dcera Zdenička, která se nám narodila po léčbě, ač to lékaři nepředpokládali.
Chcete pomoci i vy?
Protože nám tato problematika není lhostejná a protože jsme hrdými ambasadory vlasové značky Paul Mitchell, nejde nenapsat o jejich zajímavé akci, který pomáhá. V Paul Mitchell věří, že být krásná a mít nádherné vlasy je důležité, ale toto všechno si žena může dovolit, právě když je zdravá. A proto v říjnu věnují 10 Kč z každého zakoupeného výrobku na vlasy právě organizaci Mamma Help, která pomáhá ženám potýkající se s touto zákeřnou nemocí a jejím rodinám. A pokud se chcete o prevenci a samovyšetřování dozvědět více, tady je na jejich stránkách zajímavý odkaz:
https://www.paulmitchell.cz/samovysetreni/