Změnil se čas a tak se stmívá už skoro po odpolední svačině. Přestat kvůli tmě běhat nejde, zvlášť pokud jste přes den v práci a máte povinnosti. Tady jsou naše tipy, jak to děláme my.
Učíme „pracovat“ hlavu
Běhání ve tmě je skvělým tréninkem pro hlavu. Když je světlo, je stále na co se dívat, ale když není vidět, může to mnohým dělat problém. Jenže umět pracovat s myšlenkami je velmi důležité zejména při dlouhých bězích, kdy to jen tak nemůžete vzdát a kdy se často startuje pozdě v noci. A jak víme, můžete mít natrénováno jak pánbůh, ale když protestuje hlava, tak je vše v čudu.
Jdeme vidět
Nedávno jsme jeli v autě a přes silnici přecházel chodec, který na sobě neměl žádné reflexní prvky. Všimli jsme si ho až na poslední chvíli a jen tak, tak včas zabrzdili. A přesně to se může stát i při běhu. Proto si cíleně vybíráme oblečení, které má na sobě co nejvíce reflexních prvků, které na nás přímo rozzáří – legíny, bundu, čepici a nosíme i čelovku, takže nás nelze přehlédnout. Dbáme na to, abychom byli vidět i zezadu. Malé červené blikátko stojí pár korun, ale je velmi důležité. Teď bylo třeba i součástí povinné výbavy na ultra závodě v Polsku.
Plánujeme si trasu
Když je tma, tak zejména já si sama určitě nepůjde zaběhat do Prokopského údolí, kde nesvítí ani lampy a všude je les. Sice tam chodívají nějací lidé běhat, ale stejně. Není to sice moc zábavné, ale pak je lepší běhat tam, kde je stále dost lidí – i v ulicích měste se dá dobře trénovat. Své běhy ale nesdílíme na sociálních sítích – díky tomu si totiž pak každý může přesně vytipovat, kde bydlíme a kde běháme. A to určitě není dobré.
Běháme často ve skupině
Ač se to nezdá, naše blogové výběhy mají největší návštěvnost právě na podzim a v zimě. Jak to? Jednak máme teplé zázemí se šatnou a hlavně s námi běhá plno běžkyň, které se samy ve tmě bojí běhat. Partička je fajn, přinutí vás to jít a nesedět doma, a také se zde všichni cítíme bezpečně i tam, kde bychom se sami jinak nevydali.
Nenosíme sluchátka
Sluchátka máme rádi, ale spíš při delších městských bězích. Chápeme ale, že ve tmě je někdy příjemnější mít hudbu, když není na co koukat, tak je potřeba nějak ošálit hlavu. Jenže to může být také velmi nebezpečné. Když neslyšíte, tak nevnímáte okolí – projíždějící auta, tramvaje a nevnímáte dobře ani lidi kolem vás. Když vás něco nepřejede, tak se snadno můžete stát terčem přepadení – útočníci si rádi vybírají oběti právě se sluchátky v uších, protože když neslyšíte, tak vaše reakce nejsou pak takové, jaké by měly být a to jim nahrává. Pokud bez sluchátek být nemůžete, vybírejte si takové, kdy jde zvuk jen skrze lícní kost a vy máte volné uši. Slyšíte tak hudbu, i co se okolo vás děje.