Běhání si chci užívat a tak je potřeba „vychytat“ několik věcí. Jaké to jsou?
Dobře zavázat tkaničky
Už se mi to několikrát vymstilo – kvůli rozvázané tkaničce jsem se málem pěkně namlátila, několikrát mi zkazila trénink či zbytečně zbrzdila závod. Proto si před každým během vždy kontroluji, jak je mám zavázané. Ideální je, když je to nadvakrát, tak si zajistím, že se jen tak neuvolní. Důležité je pro mne také jejich přitažení. Noha díky nim nesmí být v botách příliš sešněrovaná ( to se pak chodidlo moc neprokrvuje a začne brzy bolet) Bota nesmí být příliš volná, jinak hrozí, že si vymknu kotník. Často proto dělám věc, která pro boty není nejlepší – nerozvazuji si je a obouvám si je lžící. No polepším se.
Být pozorná
Moje rozbitá kolena nebo pestrobarevné modřiny už tak nějak patří k mému vzhledu, bez nich bych to nebyla já. Zajímavé je, že ale nikdy nespadnu v terénu, ale vždy se to stane na rovince, když pohodově běžím a vykládám si s někým. Je to tak pokaždé! Moje hlava je totiž zaměstnaná tím, co zrovna říkám a vůbec nevnímám, po čem běžím a na co našlapuji. Vždy to je v trialových botách – kdy se mi vzorek zasekne za kořen, kámen nebo trávu a já letím. Musím tedy méně kecat a více vnímat okolí.
Chránit si oči
Jsem ráda, že v běžném životě nemusím nosit brýle, ale bez těch sportovních už skoro neběhám. Baví mě, že se mi samy zatmavují podle intenzity slunečního záření a také samy blednou, když je potřeba – a umí to fakt rychle. Jsou skvělé zejména, když se střídá prostředí, kde běžíme – třeba jiné to je na louce, kde praží slunce, a jiné v lese, kde je stín. Mám je ráda i kvůli ochraně očí, např. před větvičkami nebo před hmyzem a líbí se mi, že mi nevadí na nose ani od rána do noci, běžla jsem s nima i několik hodin v úplné tmě, jen za svitu čělovky a nevadily mi.
Mít kvalitní ponožky
Když jsem začínala běhat a pořizovala jsem si svoji první výbavu, málem jsem omdlela, když jsem se dozvěděla, kolik stojí běžecké ponožky. Jenže můj známý, který prodával v běžecké prodejně, mi poradil, ať na nich určitě nešetřím, že mi vydrží dlouho, že se vyhnu odřeninám, puchýřům a dalším nepříjemnostem, nebudou se shrnovat, nebude se mi v nich tolik potit noha a že chodidlo bude moct dýchat. A měl naprostou pravdu. Fungují dokonale.
Slyšet své okolí
Kdysi jsem si nedovedla představit běh bez hudby. Dokázala mi odvést pozornost od přílišného analyzování mého těla při běhu a také mi udávala tempo. Jenže sluchátka mě úplně odřízla od okolí – párkrát jsem z nepozornosti málem vběhla pod auto a občas se i s někým srazila, nebo málem přišlápla psa. Teď se sluchátky běhám jen na silničních závodech nebo při dlouhých bězích na rovince. Mám takové, které nejsou v uších, ale zvuk jde přes kost, takže slyším a vnímám své okolí.