U večerního závodu jsme čekali, že jako většina jiných v Liberci povede městem nebo lesoparky blízko centra. Tak to jsme se pěkně spletli, i v tom, že stoupání tam moc nebude.
Michal
V sezóně máme závody skoro každý víkend. Občas je to dost náročné, do toho každý týden několik výběhů. Vtlačit mezi ně trénink rychlosti skoro nejde a dlouhé běhy? Ty spočtu přes léto na prstech jedné ruky. Vedlo to až k mému závodnímu kolapsu v Českých Budějovicích a totální ztrátě motivace k závodění.
Jenže to neznamená, že se vykašlu na závody jako takové. Závody totiž nejsou jen o výsledcích, ale také o setkávání se s přáteli a společném užívání běhu. Proto, i když se mi nechtělo závodit, na Night Run v Liberci jsem se vyloženě těšil.
Desítka po západu slunce s čelovkou na trati, kterou jsem ještě neběžel, to mě lákalo. Liberec máme navíc moc rádi, proto jsme vyrazili s předstihem a užili si i samotné město. S blížícím se večerem jsme dorazili do Vestce, který si pamatuji z běžkařských závodů. Okamžitě na nás dýchla závodní atmosféra. Do toho jsme potkávali spoustu známých tváří.
Prvním silným zážitkem pro nás bylo připravit rozcvičky přímo při západu slunce nad Ještědem. Ten pohled se neomrzí, když se k tomu přičte energie běžců připravujících se na svůj závod, je to doslova elektrizující. Už jen to stálo za tu cestu z Prahy.
Na rozdíl od Budějovic jsem si tentokrát nedal žádný cíl a rozhodl se hlavně si užít běh. Na startu se stavím vedle Soničky a Anduly, také členky Nutrend týmu a skvělé běžkyně. Přejeme si štěstí a už je tady start. Vyrážím svižným tempem, snažím se najít si nějaké místo, kde budu mít trochu prostoru. Daří se mi to, ne tak kamarádovi Michalovi, ve tmě špatně našlapuje a já zahlídnu, jak se za mnou po pár pokusech to ustát řítí k zemi. Naštěstí se rychle zvedá a v prvním stoupání mě dohání. Chvilku si povídáme a držíme se spolu. Trasa nám skoro celou dobu nabízí výhled na osvětlený Ještěd. Snažíme se ale na něj zase tak moc nedívat, ať opět někdo neupadne.
V seběhu Michalovi trošku cukám, čekám, že mě pak zase v kopci dožene. Část okruhu, kde se otáčíme zpět ke startu je pěkně svižná. Prudký kopeček, pak vystoupat pár metrů, občerstvit se vodou a zhruba kilometr mírného klesání, kde je potřeba opravdu máknout, aby člověk dohnal ztrátu ze stoupání.
Přesně podle odhadu je za chvíli Michal u mě, trošku mi cukne, ale do otáčky do dalšího kola dobíháme téměř současně. Teď už si dává trošku pozor, aby zase nespadl. Pokračujeme bok po boku opět až k seběhu, kde mu znovu cukám.
Vrací se ke mně znovu ve stoupání do cíle. Trošku mě to hecuje přece jen zrychlit, a tak se vzájemně táhneme a postupně přidáváme, předbíháme pár běžců, přichází zatáčka do cíle. Dostávám chuť závodit, zvyšuji otáčky, Michal reaguje okamžitě. Míjíme dva další běžce, jeden se k našemu sprintu přidává. Posledních sto metrů. Kdo z koho? Rozhodnou poslední metry. Lovím poslední zbytky rychlosti a stupňuji sprint. Nikdo už nestíhá reagovat, a tak protínám cílovou čáru těsně před Michalem a třetí sprinter už za námi ztrácí podstatně více.
Podáváme si ruku a vzájemně si děkujeme. Byl to parádní finiš. I když jsme oba běželi celou dobu na pohodu, ten závěr nás strhnul a užili jsme si ho plnými doušky. Cítím, že ten závěr finiše byl z rezerv, pomalu se mi vrací energie a v tom slyším svoje jméno. Otáčím se a Sonička zrovna dává moderátorovi rozhovor. Doběhnu k ní a zezadu ji trochu vylekám. Korunujeme tak opravdu krásný zábavný večer a já si potvrzuji, že závody nemám rád kvůli závodění, ale té atmosféře setkání s přáteli.
Soňa
K závodům Night Run mám srdcový vztah – byl to totiž můj první běžecký závod v životě. Navíc v Liberci to máme rádi a tak jsme si první závod z letošní série nechtěli nechat ujít. V den závodu byly šílené tropy a tak jsme se byli vykoupat v Liberecké přehradě, kam jsme z centra města došli pěšky za pár minut.
Start a zázemí ale nebylo, jak jsme čekali, v centru, ale ve Vesci, což je předměstí Liberce. Je to ale krásné místo, které je v přírodě, s nádherným výhledem na Ještěd, který byl z zapadajícím slunci opravdu dokonalý. Dneska jsme ale kromě běhu měli také jeden speciální úkol – jako členové Nutrend týmu jsme tu na pódiu vedli rozcvičku před 5km závodem a pak před desítkou, kterou jsme běželi také.
Bylo skvělé, že závod byl tak pozdě, protože tropická teplota začala klesat a bylo na běh velmi příjemně. Prý budou kopce, no to jsem zvědavá! Vystartovali jsme. Houf běžců se vydal jako dlouhý svítivý had. Na začátku je na takových závodech těsno, je potřeba dávat pozor okolo sebe a pod nohy, abyste někoho nepřeválcovali nebo o někoho nezakopli. Byla jsem ráda, že mám silnou čelovku, přece jenom není nad to vidět pod nohy. Cesta začíná stoupat, ale mírně. Jsem ok. Krásně se běží, i když je tma, má závod nezaměnitelnou atmosféru. Cesta začíná stoupat. Ufff, dává mi to zabrat, ale makám a nechci příliš zpomalovat. Pak se vše láme a cesta vede z kopce.
Pak opět stoupání, ale už vím, že mám kousek do první půlky. Dávám si Carbonex a pokračuji. Ta druhá se mi běží o poznání lépe. Vím, co mě čeká, takže jsem si jistější. Držím si tempo a běží se dobře. Chytá se mě jedna běžkyně a stále kousek běží za mnou. Poslední kopec mi dává zabrat, ale běžím, vím, že cíl je na dosah. Běžkyně se najednou odpojuje a pádí, že ji nestačím. Do cíle vbíhám asi minutu po Míšovi. Dělala jsem, co se dalo a moc jsem si to užila.
Naše resumé:
Líbila si námtrať, že nebyla přímo ve městě, krásné byly noční výhledy na Liberec a na osvětlený Ještěd. Skvělá byla setkání s našimi fanoušky a kamarády, pěkné reakce jsme měli i naše rozcvičky. Moc se nám líbila atmosféra a medaile, ta je tady prostě vždycky nádherná. Snad přibude i další medaile „šelma“, to když 12.9. poběžíme závod v Praze na Letné i s ostatními členy Nutrend týmu. Poběžíte také?
Úvodní foto: www.photonhero.cz
Na závodech jsme byli jako členové týmu Nutrend / spolupráce.
