Běhání na mě působí každým coulem. Kdybyste porovnali moje staré fotky před deseti lety, určitě byste mi dali za pravdu. Nikdy jsem neběhala kvůli hubnutí, ani kvůli postavě, ale stejně by tam rozdíl ve vzhledu byl a také ve výrazu mojí tváře. Co všechno je teď jinak?
Mám pevnější tělo, než ve dvaceti
Nikdy jsem nemusela hubnout, mám totiž dobré spalování. Dost dlouho jsem si myslela, že je normální jíst, kdy se mi zachce a že čokoláda v deset večer je taky v pořádku. Ovšem když jsem večer na kolejích chodila jako jediná holka do menzy na večeři a když jsem holkám na pokoji večer nabídla sladkosti, tak se dušovaly a všechny odmítaly. No zjistila jsem, že je to dar. Moje tělo bylo sice vždy hubené, ale teď je vysportované a jsem ráda, že mám i pevné ruce. Kdysi jsem totiž zjistila, že mám na pažích celulitidu. Fuj! Tak to fakt nechceš!
Bývám méně nemocná
Dříve jsem chodila ven jen sem tam. Nejvíce jsem se na čerstvý vzduch dostala o víkendu, když jsme jeli někam na výlet. Teď jsem ale v přírodě pořád a za každého počasí. Nevadí mi dokonce být venku s mokrou hlavou, prostě se potím a po doběhu u sebe většinou fén nebo sprchu hned nemám. Mokrou hlavu mívám, i když při běhu zmoknu. Kšiltovka v tomto nepomůže. Dříve bych byla okamžitě nemocná a jsem i více otužilá. Nemám nestále nějaké rýmičky a nebolí mě už ani tak často v krku.
Nosím větší boty
V minulosti jsem moc ráda chodila na podpatcích. Jenže když jsem si zvykla na ty super pohodlné běžecké boty a na to, že se mi chodidlo a prsty díky větší velikosti nijak nekroutí a nedeformují, převzala jsem toto i do svého botníku. Moje boty musí být super pohodlné, hezké a vůbec mě v nich nic nesmí tlačit či řezat. A oceňují to i má chodidla, jsou bez otlaků a mám i zdravé nehty.
Jsem víc v pohodě
Kdysi jsem hodně nad vším přemýšlela, dumala a dělala si své vlastní domněnky. Analyzovala jsem, co řekl ten, co zas tamten, jak před někým vypadám a co by řekli ostatní na to, co jsem udělala. Teď když běhám, tak mám hlavu tak vyčištěnou, že určité věci vůbec neřeším. Jsou mi prostě ukradené. Vím, že je nemůžu ovlivnit a tak se jimi nezabývám. A opravdu, svět je pak krásnější a já mám o dost starostí méně.
Přemýšlím nad jídlem
Mám velkou výhodu, že zdravé jídlo mi chutná a tak se nemusím příliš přemáhat jíst kvalitně. Jenže často byla moje strava jednostranná a nevyvážená. Jíst dokola jenom zeleninu na milión způsobů také není ideální cesta, zvláště, když sportujete. Teď taky vím, že s mým tělem je to jako s benzínem – čím kvalitnější a lepší do něho natankuju, tím lépe bude jezdit. Také jsem v jídle dělala plno chyb. Myslela jsem si například, že po sportování je lepší už nic nejíst, že tělo lépe zúročí trénink. To je naprostá blbost a pak jsem přišla na to, proč bývám po cvičení tak unavená. Teď, když doběhnu, musím si něco hned dát, aspoň banán, tyčinku nebo proteinový nápoj. A vůbec nejlepší je, když se můžu hned normálně najíst.