Závody jsou sice v nedohlednu, fitka jsou zavřená a běhat se dá jen za humny. Jsme v tom všichni stejně. Nevěšte ale hlavu, každá mince má dvě strany, tedy i tu dobrou! Co pomáhá nám?
Zkusit virtuálního kouče
Donutit se k pořádnému tréninku, to je někdy pěkně těžké. To nejlepší z nás většinou dokáže vytáhnout až trenér. Jenže teď na tréninky nesmíme. Možností jsou virtuální trenéři. Téměř všechny sportovní hodinky v sobě virtuálního trenéra mají. My vyzkoušeli například trénink podle měřiče výkonu Stryd, který fungoval velmi pěkně a učil optimálně pracovat se zátěží. Teď testujeme trenéra od Garminu, který nastavuje tréninky podle aktuální únavy z předešlých běhů, ale také podle kvality spánku a regenerace, a to se nám líbí moc.
Komunikovat s přáteli
Ač jsme v běhu každý sám za sebe, je běh hluboce společenskou činností. Běháme ve skupinkách, motivujeme se navzájem, jenže teď máme běhat sami? I na to je řešení. Skvěle pomůže třeba nová „kecací“ sociální síť Clubhouse. Například naše kamarádka Babeta pořádá virtuální společné běhy na snídani s Adventním běháním. Stačí se připojit do roomky na Clubhouse, běžet a společně si povídat. Je to asi to nejlepší společné běhání, jak jde v současné situaci provozovat.
Být vděčný, že můžu
To nejjednodušší je často i tou největší motivací. Když byl Michal malý, nemohl skoro rok chodit. Když se pak po operaci dozvěděl, že nikdy nebude chodit pořádně, doslova ho to nakoplo a dodnes se těší z každého kroku. Běh je tak pro něho radostí za každé situace. Nyní, kdy se musíme maximálně omezit, bychom se měli úplně stejně radovat z možnosti vyběhnout ven. Svoboda, kterou nám běh dává, je prostě úžasná.
Najít si soupeře sám v sobě
Byli jsme zvyklí být skoro každý víkend na startu nějakého závodu. Když se teď ale reálně nejde poměřovat s druhými (tedy kromě výzev a virtuálních běhů), tak stejně největší boj svádíme sami se sebou. Nyní se po zimě více vracíme k intervalovým tréninků a fartlekům. K tomu nepotřebujeme ani příliš velkou běžeckou vzdálenost a přitom si fakt mákneme a namotáme tu i dost kilometrů.
Číst motivační knížky
Oba jsme vždycky byli vášnivými čtenáři, ale v posledních letech jsme tomu kvůli našemu hektickému tempu příliš nedali. Teď krásně hltáme všechny knížky, které jsme kdysi dostali. Čteme všechno, ale stejně nás to nejvíce táhne k běhání a k příběhům úspěšných běžců. Uvědomujeme si tak, že nic nikomu do klína nespadlo a že každý musel překonat nějaké bariéry. Emil Zátopek, Scott Jurek, Kilian Jornett, Lizzy Hawker, ale i krásné zamyšlení nad běháním od Haruki Murakamiho . O čem mluvím když mluvím o běhání. To nám dává inspiraci a energii.