Pečovat o svoje psychické zdraví a vnitřní pohodu je stejně důležité, jako trénovat svoje tělo nejenom při běhu. Opět jsme oslovili odborníky – mentálního kouče Jana Mühlfeita a psycholožku Lenku Růžičkovou, kteří se s námi podělili o své tipy.
Oba odborníci jsou také aktivními běžci. Oběma jsme položili stejnou otázku: Jak se nyní vyrovnat s emocemi jako je strach, bezmocnost, úzkost a stres?
Mentální kouč Jan Mühlfeit
Řídil evropský Microsoft i pracoval pro Billa Gatese. Teď se aktivní běžec a známý kouč věnuje také hlavám a mentální přípravě těch největších sportovních hvězd a Olympioniků.
Tato doba není rozhodně lehká. Všechny tyto negativní emoce, jako jsou úzkosti, strach obavy atd. napadají někdy každého z nás. To, co je ale důležité, je být v přítomném okamžiku a soustředit se na to, co máme rádi. Protože strach je vždycky spojený s tím, co bylo nebo s budoucností – s tím, co může být. Doporučuji tedy být v přítomnosti, tady a teď. Proto je dobré v těžkých chvílích soustředit se na to, co děláte rádi, ať už je to sport nebo cokoliv jiného, protože při tom se vylučují endorfiny, což jsou první hormony vyloučené, když se dostanete do flow. Třeba při běhání se tomu říká Runners high nebo obecně ve sportu se tomu říká „zóna“ a při té se cítíme dobře. Proto je dobré jet i v těžkých dobách podle plánu, protože náš mozek má řád rád. Doporučuji mít řád každého dne, co ten den budu dělat a co mě čeká. Nemusí to být úplně detailně minutu po minutě, protože pak se zase vylučuje dopamin, no a pokud se budeme bavit o sociálních hormonech serotoninu a oxytocinu, tak je dobré být součástí nějakého sportovního kolektivu, chodit běhat ve více lidech. Oxytocin se také vylučuje, když někomu pomůžeme.
Takže zase pomáhat, dělat to, co dělám rád, mít nějaký řád pro každý den a propojovat se i s ostatníma lidma a tohle umožňuje překonávat vlastně i ty těžký chvíle.
A co funguje mě? Já to mám podobné: sportuji, dělám koučování – tedy to, co mě baví. Protože když člověk dělá něco, co je smyslem jeho života a může tím udělat šťastným někoho jiného, no, tak to je hodně velký smysl života. Já se pohybuji jak mezi sportovcemim tak v bussinesu, takže dělám věci, které mě baví a zároveň tím můžu pomoct i jiným lidem.
Psycholožka Lenka Růžičková
Psycholožka, diplomovaná biosyntetická terapeutka a gestalt terapeutka pracuje s dospělými a zaměřuje se na individuální psychoterapii a párovou psychoterapii. Svoji praxi má v Praze.
V prvé řadě je důležité si uvědomit, že zažívat emoce jako jsou úzkost a strach je nám, lidem přirozené.
Zažíváme spoustu emocí, které odpovídají různým, specifickým situacím. Pociťujeme radost, smutek, údiv, strach a mnohá další.
Je normální, když se všechny tyto emoce střídají.
Problém nastává, když se prožívání emocí přestává střídat podle situací a my se zasekneme třeba pouze ve smutku a nebo ve strachu nebo úzkosti.
Ve své psychoterapeutické praxi své klienty učím, že je dobré se se svým strachem začít kamarádit. Víc ho poznat, vědět, kde na něj nejčastěji narazím, v jakých situacích, při jakých činnostech s jakými lidmi. Jakmile vím, s čím mám tu čest, čemu čelím, mohu daleko lépe reagovat, sáhnout po účinné pomoci. Čím víc svůj strach znám, tím méně mne zaskočí nepřipravenou.
Strach i úzkost z neznámého většinou nejlépe zvládáme ve dvou, nebo ve skupině. Je dobré o svém strachu mluvit s někým, komu důvěřujeme, s kým se cítíme dobře. Můžeme spolu mluvit o hezkých věcech, které jsme spolu prožili. Vzpomenout si na těžké chvíle, které jsem zvládnul/a.
Nesmíme také zapomínat na to, co tyto emoce dělají s naším tělem.
Strach a úzkost jsou emoce, které (velmi dobře vnímáme) velmi dobře se manifestují v tělesném prožívání. Jednou z nejúčinnější první pomocí je zamířit svou pozornost na naše dýchání. Opakovaný nádech nosem a výdech ústy nám může pomoci cítit se pevní jako skála. A skálu jen tak něco nezlomí.