Závodů jsme naběhali spoustu, ale na pražské Ladronce jsme se teď v sobotu ocitli v úplně jiné roli, než je klasické závodění. Tentokrát jsme tu dostali důležitou roli a běželi jsme jako vodiči. Jaké to bylo a kdo z nás vedl závodníky úplně poprvé?
(Úvodní foto: RunTour Lukáš Oujeský)
Michal
Jaké to je dělat vodiče? Ptala se mě už dříve Sonička. „No, jak to říct, je to zodpovědnost, musíš si hlídat tempo, zvládat motivovat ostatní běžce, včas je popohnat směrem k cíli, a nakonec si užít ten báječný pocit, že to většina z nich zvládla v lepším čase, než si předsevzali.“
Tak, a to by mohl být vlastně celý článek. Jenže zpět na start. Stojím v koridoru, pro jistotu znovu koukám na vlajku, že opravdu běžím tempem 7min/km. Hlavně nepředběhnout vodičku Ivetu, ta má doběhnout o 5 minut dříve. Připravuji se vedle mě Sonička, zatím bez vlajky, ale na pětce nasává atmosféru. Vybíháme. Tak pěkně – přesně hlídat tempo. Přece jenom s šéfkou vodičů Péťou jsme se o tom, jak má vodič držet tempo, bavili už několikrát a nechci jí udělat ostudu. Fajn. Jakmile jsme za první zatáčkou, roztáhne se had běžců a já držím stabilní tempo 1-2 sekundy pod 7 minut. Je třeba mít drobnou rezervu na občerstvovačku, která přijde v půlce kola. Povzbuzuji běžce povídáme si. Sonička také přidává nějaké rady.
Protivítr se mi opírá do vlajky, ale zvládám to. Drobný seběh, otočka a kousek stoupání, radím zdrobit krok a použít ruce. Jo všichni skvěle. Opět protivítr, ale už jen chvíli obrátka v půlce, občerstvovačka. Skoro zastavím, ať mají běžci čas se v klidu napít. Pár kroků chůze a vybíháme. Teď přichází seběh a nejdelší stoupání na dlouhou cílovou rovinku. Jakmile jsme na ní, poháním všechny vpřed. Tak a jsme se Soničkou sami, všichni běží rychleji. Dobíháme. Tady už nás čeká několik „našich“ běžců a děkují nám za podporu.
Tak a jde se na „desítku“. Tady už poběžím sám, opět přede mnou Ivet a za mnou tentokrát Sonička, teď už se svojí vlajkou. Start. Vybíhám o poznání rychleji. Vedu jednu z největších skupin. Cíl? Doběhnout pod hodinu. Zaujímám stejnou strategii, je ale o poznání větrněji, a tak se snažím zatím příliš nešetřit čas a nechávám si to až na seběhy.
Zatím všichni zvládají tempo parádně. Sem tam někomu poradím. Snažím se spíše udržet dobrou náladu. Na občerstvovačce tentokrát radím jen zpomalit ale rychle zase vyběhnout. Seběh z kopečka a první cílová rovinka, zatím jen do druhého kola.
Po otočce přichází znovu protivítr. Je ještě silnější ale všichni drží tempo. Dobíháme do půlky druhého kola. Většina už jde přede mě. Já se tedy soustředím na ty za mnou a začínám je popohánět.
Stále mají šanci se dostat pod hodinu. Chvílemi běžím pozpátku abyc na ně viděl a mohl na ně volat. Dalších pár běžců to vyhecuje zrychlit. Další a další. Už jen 200 metrů. Jedna dívka stále ne, a ne zrychlit počkám na ní a snažím se ji motivovat. Zrychluje. Ještě a ještě. Do cíle dosprintuje. Já za ní. Děkuje mi a objímá mě. Je dojatá. Já taky. Pak přichází několik dalších běžců a děkují, jak jsme je v závěru doslova vehnal do cíle. Mám slzy na krajíčku. Byla to paráda. Opravdu neskutečná zážitek.
Už jsme se se Soničkou shodli, že když bude potřeba vodičské náhradníky, jsme zase ready.
Soňa
Když nedávno zazněla otázka: “Soni a Míšo, byli byste otevření vodičství v závodě RunTour na Landronce v Praze, na trasách 5 a 10 km?” Tak v první chvíli jsem se zaradovala i vyděsila najednou. Potěšilo mě, že tu jedinečnou nabídku jsme dostali právě my, ale na druhou stranu se mi v hlavě hned začaly rojit myšlenky, že to není jen tak, že to zodpovědnost a chce opravdu mít nějakou zkušenost s dodržováním tempa, k tomu zároveň motivovat běžce a že při závodě mám mnohdy dělat co sama se sebou.
Ničeho se neboj, bude to pomalejší pohodové tempo a Ladronku přece znáš. Dostala jsem instrukce. Míša byl samozřejmě taky nadšený a o tom, že bych to nezvládla, neměl ani pochyb. Zkusila jsem si tedy předem, jaké to je tempo držet. I když mi na hodinkách občas lítalo nahoru a dolů, cíl jsem dodržela. Míša mi pak doma ještě připravuje „tahák“, to abych věděla, v jaký čas bych měla být na každém kilometru. Přece jenom počty mi nic neříkají a tady budu mít jiných starostí dost.
Je den D. Na Ladronce je spousta lidí a náš skvělý vodičský tým se připravuje ve speciálním stanu – Honza, Ivet, Martin a my dva. Je tu také plno kamarádů, známých i pořadatelský tým a tým z Pumy. Míša běží jako vodič 5km a pak každý 10 km na 60 a 65 minut. Zkouším si vlajku na záda a běhám s ní okolo stanu. Je to celkem fajn, drží dobře.
Startuje pětka a já dělám support Míšovi na 35 minut. Takto si to zkouším nanečisto. Je příjemně, až na silný vítr, ale není to nic hrozného. Parta běžců okolo nás je moc fajn a snažíme se je bavit, motivovat, povzbuzovat. Utíká to hezky a atmosféra je jedinečná. Dobíháme do cíle a čas je splněný. Moc mě to bavilo.
A je tu desítka. Stavím se dále za Michala a soustředím se na start. V hlavě si přemítám: holka dnes tady nezávodíš, dneska tady pomáháš běžcům. Drž si tempo! V ruce žmoulám svůj „tahák“. I když ho mám připevněný i na batohu s vlajkou, na ten v ruce se mi lépe kouká. Parta na 65 min. se mě drží a snažíme se nepřepálit start a držet si stabilní tempo. Povídáme, dávám tipy, které mám sama se závodů. Hlavy se přepínají a utíká nám to, i když nejprve běžíme proti větru. První občerstvovačka je na 2,5 kilometru, trošku zpomalujeme, ať se běžci můžou napít a pokračujeme dále.
Stále kontroluji tempo na hodinkách i v tabulce. Držíme se celkem dobře. Před půlkou, tedy před pátým kilometrem, kdy vidíme cílovou bránu ( běží se dva okruhy) nabádám běžce, aby nezrychlovali, že síly budou ještě potřeba.
Druhé kolo a ti, kteří mají dostatek energie zrychlují, někteří si to drží na poslední dva kilometry, jiní až do finiše. Dělá mi to velikou radost, jak se mnozí dokážou „kousnout“ a cíli do toho dát ještě vše. V cíli si plácáme, gratuluji všem a dostávám i mnohá milá poděkování. Jsem naměkko. Je to nádherné.
Velké díky patří skvělému vodičskému týmu, Petě Heřman, Lucce a Kasie z Pumy, týmu RunTour a všem, kteří za tak krásným zážitkem stáli a byli i velkou podporou. Jedno víme jistě, určitě do toho chci jít zase!
