Nezbláznila jsem se? Místo toho, abych hezky usínala doma ve své posteli, tak jsem na zemi na statku padesát kilometrů od Prahy téměř celou noc na sebe nechala působit zvuky a vibrace osmi velkých gongů. Hlava a klidná mysl je i u běhání velmi důležitá a toto k ní může být také cesta:
Tak jen na úvod. Jestli si klepete na čelo, tak nešla jsem do toho jen tak náhodou. Už několikrát jsem totiž u lektorky jógy a meditace Jitky Dahlhausenové absolvovala lekce Gongových lázní. Po naladění těla krátkou meditací přichází na řadu zhruba hodinová terapie, kdy se jen leží a nechávají se na sebe působit zvuky a vibrace speciálních gongů. Tyto frekvence působí na nervový systém a harmonizují tělo. Každý takový gong je tak jedinečný a vzácný, že klidně stojí jako nové auto. Účinky jsou různé a na každého to ale působí jinak. A na mne to mělo vždy naprosto skvělý vliv, po každé lekci jsem se naprosto skvěle a energeticky, navíc jsem měla i dobře vyčištěnou hlavu.
Jenže celá noc plná gongů? Tak to teda bude pořádný nářez! Říká se tomu Gongová Puja ( čte se to pudža) a jedná se o speciální ceremonii s hlubokou noční meditací se 7,5 hodinami nepřetržitého hraní na gongy a nechání jejich vibrací a zvuků působit na sebe. Je dovezená přímo z Indie a hlavní aktérka Nicol Kozáková ji zde studovala. Účinkem má být harmonizace celého těla i mysli, celkové zklidnění, hluboký odpočinek a nabití energií. Puja nás vede do delta stavu mysli. Je to hypnotický nebo meditační stav, působící na úrovni buněk a vědomí těla. Také stimuluje parasympatický nervový systém, spouští fyzickou a energetickou rejuvenaci. U každého to ale může být jiné a i každá další terapie u stejného člověka může být zcela jiná. Záleží, co právě řešíte a v jakém jste psychickém i fyzickém stavu. Nejedná se o žádné šarlatánství, Gongovou Puju dle indického vzoru pro náš západní svět sestavil známý Yogi Bhajan. Navíc tato akce připadla na silně energetický den – příchod Čínského nového roku dřevěného Draka.
Takže wow! Do toho jdu. Jenže když mě Míša v sobotu večer vysazuje na farmě nedaleko Mladé Boleslavi, moje nadšení není zas až tak velké. Do čeho jsem se to jen přihlásila? Před farmou se rojí desítky aut, všude plno lidí a každý nese matrace, přikrývky, polštáře. Vstupuji do krásného prostoru s velkými stropy, kterému uprostřed dominuje 8 velkých, nádherných gongů. I když jsem tu půl hodiny před začátkem, tak už na výběr moc míst nemám, kde si dám svoje ležení. Vychází to hned u gongů. Skvělé! Aspoň budu hned u „zdroje“.
Jenže! Když se tak rozhlížím okolo sebe, je to zvláštní a velmi duchovní, až posvátné. Patřím sem vůbec? No ufff, holčičko, pustila jsi se do toho, tak teď tu nefňukej a naopak si to užij. Říkám si.
Jenže po úvodu a instrukcích začínám být klidnější. Terapeutka Nicol vysvětluje princip celého večera i to, jak vše bude probíhat. Po uvítacích rituálech, mantrách, Ananda mandale (kruhu blaženosti) přichází na řadu velmi mocná dechová Sadhana, která aktivuje a čistí čakry a probouzí energii Kundalini. Od jedenácti večer bude následovat 7,5 hodin hraní na gongy a je na vás, zda budete spát, meditovat, přemýšlet či odpočívat.
Mně se líbila už samotná příprava. Ano, není to ale pro každého a musíte být na toto připraveni. Upřímně kdyby tohle dělal Míša jen několik minut, asi by se rychle otočil a utíkal by klidně po svých do Prahy bez zastavení. Po půl hodinové přestávce na nachystání spaní ( mám s sebou svoji kempingovou podložku a nafukovací polštářek a deku), jen už všechny čeká zavřít oči a oddat se celonočnímu odpočinku za zvuků gongů. Je to krásné, ale je to jiné než na Gongové koupeli. Nějak hned úplně nejsem schopna vypnout hlavu. Přece jenom několik centimetrů ode mne leží úplně cizí lidé. Teda cizí zas tak až ne, předtím jsem se seznámila s Alešem z Tábora, sympatickým energickým chlapíkem a je moc fajn.
Někdo oddechuje, někdo chrápe, ale zvuky gongu jsou krásné. Dávám si do uší špunty, které zastiňují chrápání, ale zvuky gongů slyším. Nechápu, jak na ně můžou terapeutky hrát celou noc, proplouvají mezi nimi a je to jako v pohádce. Usínám. Sem tam se v noci probudím, ale vzápětí zase sním. Nevím kolik je hodin, mobil mám vypnutý a hodinky v kabelce.
Budí mě až pak silné zvuky gongů. Vytahuji špunty z uší a nechávám je působit na sebe plnou silou. A najednou nic. Je ticho. To je zvláštní, říkám si. To už musí být ráno! A taky že je. Je půl sedmé. To uteklo jako voda! Začíná se pomalu rozednívat a já jen ležím, probouzím se u zpěvů, hry na flétnu a cinkání zvonečků. Cítím se krásně a nádherně zharmonizovaná. Prostě tak nějak přesně, jak bych se každý den chtěla cítit.
Celou Puju je prý dobré ještě podpořit pohybem, ideálně tancem. Tady se přiznám, že tohle na mě už moc není a tak netančím. „Nejste tu na dětském táboře a tak nedělejte nic, co vám nevyhovuje.“ Pak nás čeká úžasná snídaně a sdílení dojmů. Ráno mám najednou pocit, že se tady všichni známe a je to moc fajn. Účinky ceremonie a terapie budou ještě dobíhat, jedno je ale jisté, gongy dělají mému tělu i hlavě opravdu velmi dobře. Cítím se jako znovuzrozená! A když jsem spokojená, tak vše jde dobře a jde mi lépe i běhání. Takže ano, je to vhodné i pro sportovce, vždyť mnohdy víme, že právě hlava řídí výkon.
Moje resumé? Pokud vás takové alternativní metody baví, doporučuji Gongovou Puju vyzkoušet. Pokud už ale dopředu nad tím nevěřícně kroutíte hlavou, zkuste si nejprve jako já, Gongovou lázeň, díky které tak snadno poznáte, zda to pro vás je nebo ne. Já děkuji Nicol Kozákové a jejímu týmu, lektorce Jitce Dahlhausenové za naprosto jedinečný a obohacující zážitek. Jitce ještě za to, že měla jasnou vizi a tuto akci uspořádala. Pokud si chcete zkusit aspoň Gongovou lázeň, tak termíny najdete na jejím webu www.jogajitka.cz. Jedno je u mě jisté – gongy mě přitahují jako magnet a tak se těším na další zážitky s nimi.
