Ať už bylo důvodem cokoliv – nedostatek času, zranění, obrovská vedra v létě, tak začít zase znovu běhat může být pěkný oříšek. A někdy je to dokonce ještě těžší, než začínat úplně poprvé. Ale hlavu vzhůru, s těmito tipy to zase půjde!
Uvědomte si, že vaše forma je jinde
Je těžké si to přiznat, ale je to tak. Pauza se na těle podepsala ( teda pokud jste například celé léto netrénovali pravidelně jinak – například na kole, plavali a podobně). Pokud ne, tak je to pravděpodobné, že vše šlo strmě dolů, ale záleží na tom, jak dlouhá pomlka byla. Něco si tělo pamatuje a výhodou je, že mnoho věcí už znáte, takže nemusíte určité věci testovat úplně od začátku a víte, do čeho jdete. Tak ale tady také pozor, hlavně to hned na začátku nepřepísknout a nepřetížit se, jinak pak hrozí riziko zranění.
Nebojte se „indiána“
Zní to možná potupně, ale funguje to! Hoďte pryč svoje ego (klidně jděte běhat brzy ráno nebo večer, kdy už venku není tolik lidí) a začněte nejprve rychle chodit a pak chůzi střídat s během. Není cílem se hned utavit, ale nechat tělo, aby si na běhání zase hezky zvyklo a mělo ho rádo. Když vyrazíte sprintem okamžitě na pět kiláků, bude to jenom šok, vybudete úplně vyčerpaní, všechno vás pak bude bolet a na další trénink se vám nebude chtít. Je potřeba vybudovat si pravidelnost a návyk. A toho docílíte jen tím, že budete začínat pomalu, zkoušet „indiánský běh“ od malých vzdáleností a postupně je navyšovat.
Trpělivost růže přináší
Ano, ano. Nic nejde hned a také dohánět ztracené tréninky najednou nemá smysl. Takže žádné chození z nuly běhat každý den. Je potřeba také regenerovat. Zpočátku to první týden zkuste dvakrát týdně, pak klidně i třikrát. Dny mezi během můžete trávit aktivní regenerací, opět zase chůzí, plaváním, jógou (ta umí krásně natahovat zkrácené běžecké svaly) a i takové pohodové protočení nohou na kole není taky na škodu. Fajn je si pro svou hlavu udělat plány v kalendáři – určit si dny, kdy se běhat jde, zaznačit si je tam a přes to nejede vlak.
Malé krůčky, velký efekt
Motivace je u běhu jednou z nejdůležitějších věcí. Když budete běhat z důvodu jen kvůli někomu, kvůli sázce, že někomu chcete něco dokázat nebo jen zhubnout, tak to půjde těžko. Motivace by měla být vnitřní a jít z vás a mělo by vás to (i přes některé možné počáteční nezdary) pořád hlavně bavit. Cíle by měly být malé a splnitelné – třeba zkusit uběhnout indiánem tři kilometry, pak zkusit celé tři kilometry pomalu uběhnout v kuse. Hezkou motivací je i přihlásit se na krátký nenáročný běžecký závod, nebo někdo běhá, že se chce díky běhu cítit lépe a mít tak čas jen pro sebe, aby mohl vypnout hlavu. Pak jde vše postupně a cíle budete reálně plnit, což vás bude posouvat dál.
Ve více se to líp táhne
Začátky bývají pro jednoho náročné, ale když si na pomoc vezmete parťáka (pozor ale, měl by být v podobné výkonnosti jako jste vy) půjde to lépe. Parťák ví, co zrovna prožíváte a povzbudí vás. Jindy, když se vám nechce, tak vás vytáhne ven a také je těžší se pak na trénink vymluvit. Ne všude je ale možné takového sparing partnera najít, a tak existují třeba virtuální i tréninky do sluchátek, kde vás přímo běžecký trenér navádí co máte dělat a je to jako by běžel vedle vás. Sami velmi dobře víme, že skvěle na motivaci také fungují běžecké skupiny, kde s dalšími běžci motivujete navzájem a také si navyknete chodit trénovat každý týden ve stejný čas.
Tak co, ještě váháte? Největší a nejzásadnější krokem je ale vždycky začít. A ten okamžik je právě TEĎ!